Číslo 30 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s rozhlasovým režisérem.
Alešem Vrzákem.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Petr Koudelka, spisovatel a publicista

Proč se nic neděje?

Jak je to s tou hospodářskou krizí? Už jsme z ní venku, velmi zvolna se z ní dostáváme, nebo je to nejhorší teprve před námi? Jsou odborníci, kteří tvrdí, že jsme v ní ani nikdy nebyli. Mám problém, že nevím, co si o tom myslet. Podle čeho se mám vlastně rozhodnout? Neexistuje žádné kritérium, které by mi umělo poradit.

V jedněch novinách jsem si přečetl, že jsme na tom špatně a že nás, tj. lidstvo, z toho může dostat jenom něco jako objevení ohně nebo vynález kola. Ale vždyť pořád se něco vynalézá nebo objevuje! Nemine století, aby nebylo poznamenáno velkým vynálezem. Jednou to byl parní stroj, v minulém století atomová energie a my máme zase internet. Není pochyb, že internet je epochální vynález, který ovlivňuje náš každodenní život i chod společnosti. Už jste na facebooku? Kolik máte přátel? Nedávno mi napsala třináctiletá školačka, že mě chce za přítele. Mohu jí to odepřít, když už má na svém facebooku dva akademiky? Budeme si všichni čtyři hezky psát o jejích milostných problémech (má teď právě velký problém s..., ale o tom až někdy jindy.)

Polovina lidí ovšem tvrdí, že internet je jenom taková bublina, která jednou splaskne, a dokládá to například právě vznikáním takových anomálií, jako jsou facebooky, blogy a jiné trapnosti, kde se pubertální grafomani potýkají s gramatikou a s nedostatečnými znalostmi ze školní výuky. (Říká ta polovina.) Fakt je, že jsem už na blogu zaregistroval výrok: „Jdu to konzultovat na základku.“ Bylo to myšleno upřímně. A jeden spisovatel už dokonce vymyslel „blogromán“.

I na slovo vzatí profesionálové přes komunikace opravdu připouštějí, že internet dává až příliš mnoho informací a žádné možnosti třídění a výběru, takže je ve skutečnosti k ničemu. Naopak škodí, tvrdí ta polovina, o které byla řeč. A druhá polovina je internetem nadšená. Tak se nám opět, jako vždy, dělí lidé na dvě poloviny.

Nevím, kdy to začalo, že se ke všemu polovina lidí staví tak a druhá polovina právě naopak. To je možná příčinou toho, že se něco zaseklo, pokrok se zastavil a nedej bože se zastavila i evoluce. Je pravda, že od té doby se nedá s ničím hnout. Většina celosvětových problémů přestala být řešitelná. Polovina lidí má hlad a polovina se přejídá. A nedá se s tím nic dělat. Polovina lidí si myslí, že za všechno může oteplování, druhá polovina tvrdí, že se s klimatem a planetou nic neděje. Na Šumavě je kůrovec, protože se tam kácí, nebo naopak proto, že se tam právě nekácí.

V Česku jsou tyto zádrhele „půl na půl“ zvláště patrné. Vezměte si jen třicetikorunové poplatky. Jedni si myslí, že jsou nutné, jinak se naše zdravotnictví zhroutí a doplatí na to starší lidé, kteří potřebují lékaře nejvíc, druzí soudí, že je to výmysl, který způsobuje těžkou újmu zvláště starším lidem. Je to půl na půl. A tak se nehneme z místa.

Desítky soudních procesů se vlečou, nebo se vůbec zastavily, protože polovina soudů dává za pravdu žalobci a polovina obžalovanému. Je neuvěřitelné, že je to opravdu možné a že to tak funguje podle zákona. A soudce Ústavního soudu, ač bývalý, má chuť raději emigrovat.

V jedné pohádce bratří Grimmů, kteří dobře věděli, čeho jsou lidé schopni, uvězní Janek smrt na stromě. A na světě to začne vypadat tak jako právě teď. Nikdo není za nic odpovědný, nikdo nikoho neodsoudí, protože to stejně nemá smysl. Nikdo ani nikoho nepřesvědčí (že jsou poplatky správné, nebo ne), protože to stejně není k ničemu. Nic se nezmění, ať poplatky jsou, či nejsou.

Na světě je patový stav, který znali dřív jen šachisté. Každý zločinec přežije. Je zbytečné už i soudit, protože se tím soudci jen zesměšní. Raději se tedy spřáhnou se zločinci a rozdělí se o lup. Také vlády a celé státy rezignují na spravedlnost, protože to stejně „ti druzí“ uhrají do autu. Polovina lidí si myslí, že hospodářskou krizi zavinilo zneužívání volného trhu, druhá polovina tvrdí, že bylo ještě málo volného trhu. Jedni říkají, že se stát nemá vměšovat vůbec, druzí, že jedině stát to může zachránit. A tak nemá ekonomika řešení.

Jsme na mrtvém bodě. Také umění vykazuje známky paralýzy. Polovina návštěvníků galerií a výstavních síní je nadšená, když vidí viset mrtvé krávy na háku, a druhá polovina se s odporem odvrací a tvrdí, že je to hnus a opovrženíhodný projev lidské hlouposti. Filmy zobrazující násilí a nelidskost včetně kanibalismu jsou navštěvovány miliony diváků, druhá polovina se ptá, jaký je smysl takových příběhů kromě pochybné zábavy.

Co se stalo, že se svět rozdělil na dvě půlky, které stojí proti sobě, a stroj času se kvůli tomu zastavil? Už desítky let je na světě „rovnováha“ a klid! Dnes víme, že velmoci se na mnohém domlouvaly za našimi zády. Ale už tehdy se zřejmě připravovalo zmrtvění, utlumení aktivity, pohybu, dokonce i zánik myšlení a vyloučení diskuse, vyprázdnění slov a pojmů. Síly, které ovládly svět, se rozhodly, že to tak zůstane.

Pohádka bratří Grimmů skončila tak, že si Janek uvědomil, co udělal. Přibývalo lidí a nic se nedělo. A tak smrt pustil. Smrt slezla ze stromu a zardousila ho.

No, a není nakonec lepší, že se nic neděje?


Jaroslav Vanča
  Změna zvaná asperatus
  Jak to vidí Jaroslav Vanča
 
   Romance pro hammondky

   Pořiďte si
 
   BROLN nabírá druhý dech
   Téma