Číslo 31 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Aňou Geislerovou.

 

 

 

 

 




Absint, atentátník a zděšení „opčané Pruselu“

Francouzského básníka Paula Verlaina (1844–1896) netřeba obšírně představovat. Jeho poezie se dlouhodobě těší zájmu českých překladatelů – počínaje Jaroslavem Vrchlickým, který Verlaina překládal již od roku 1877, přes Jarmila Krecara, Viktora Dyka, Karla Čapka, Františka Hrubína, Bohuslava Reynka, Jaroslava Seiferta, Adolfa Kroupu až po Petra Koptu. Verlaine je však nejen autorem řady básnických sbírek, ale i mnoha děl prozaických. K nejzajímavějším z nich patří texty autobiografického rázu.

V četbě z Verlainových vzpomínek Má vězení účinkuje Pavel SoukupV nedlouhé knize z roku 1893 s názvem Má vězení, z níž Český rozhlas 3 – Vltava uvede v závěru července čtyřdílnou četbu na pokračování, se Verlaine vrací ke svým zážitkům z belgických a francouzských věznic. Nepřekvapí, že jednou z ústředních scén je potyčka s přítelem Arthurem Rimbaudem a následné soudní řízení.

Ve Verlainově vzpomínce proběhl celý incident takto: „V červenci roku 1873 se v Bruselu rozpoutala pouliční hádka, které předcházely dva výstřely z revolveru: ten první poranil bez vážných následků jednoho ze zúčastněných, ale protože byli přáteli, více se tím nezabývali, a navíc okamžitě, jakmile k té události došlo, bylo požádáno o prominutí a vše bylo odpuštěno. Pachatel onoho politováníhodného činu, spáchaného pod vlivem absintu, pronesl při té pouliční hádce příliš prudká slova a poté vsunul ruku způsobem více než výmluvným do pravé kapsy kabátu, kde měl bohužel stále ukrytu nabitou a odjištěnou zbraň se čtyřmi náboji. Ten druhý, zachvácen strachem, utíkal, co mu nohy stačily, širokou ulicí a za ním se hnal ten šílenec, k velkému zděšení poklidných ‚opčanů Pruselu‘, kteří si vyšli v tom horkém slunečném odpoledni na procházku...“ V závěru Verlaine přiznává, že oním „atentátníkem“ byl on sám a oním napadeným „nikdo jiný než Arthur Rimbaud“.

Verlaine se však v tomto autobiografickém textu vrací i k události, jež poznamenala celý jeho život: k náboženské konverzi z roku 1874, zachycené rovněž v básnické sbírce s názvem Moudrost. Podotkněme, že básníkovy vzpomínky na doby věznění jsou plné nepřesností a „idealizovaných“ interpretací jeho životních peripetií. Jejich hodnota však spočívá spíše než v objektivitě v ironickém, posměšném tónu a nadhledu, s nímž Verlaine přistupuje k líčení své strastiplné životní cesty.

Četbu z překladu Galiny Kavanové připravila v roce 2003 Barbora Bukovinská. V režii Vlada Ruska účinkuje Pavel Soukup. Od úterý 28. července, vždy v 8.25 vysílá ČRo 3 – Vltava.

Petr Turek, redaktor ČRo 3 – Vltava



  Příběh vězně č. 68 223
  Jak to vidí Jaromír Štetina
 
   Smysl a krása ornamentu

   Navštivte
 
   Ty děti jsem tam nechat nemohla
   Téma