|
Absint, atentátník a zděšení „opčané Pruselu“
Francouzského básníka Paula Verlaina (1844–1896) netřeba
obšírně představovat. Jeho poezie se dlouhodobě těší zájmu
českých překladatelů – počínaje Jaroslavem Vrchlickým, který
Verlaina překládal již od roku 1877, přes Jarmila Krecara,
Viktora Dyka, Karla Čapka, Františka Hrubína, Bohuslava
Reynka, Jaroslava Seiferta, Adolfa Kroupu až po Petra Koptu.
Verlaine je však nejen autorem řady básnických sbírek, ale i
mnoha děl prozaických. K nejzajímavějším z nich patří texty
autobiografického rázu.
V nedlouhé
knize z roku 1893 s názvem Má vězení, z níž Český rozhlas 3
– Vltava uvede v závěru července čtyřdílnou četbu na
pokračování, se Verlaine vrací ke svým zážitkům z belgických a
francouzských věznic. Nepřekvapí, že jednou z ústředních scén
je potyčka s přítelem Arthurem Rimbaudem a následné soudní
řízení.
Ve Verlainově vzpomínce proběhl celý incident takto: „V
červenci roku 1873 se v Bruselu rozpoutala pouliční hádka,
které předcházely dva výstřely z revolveru: ten první poranil
bez vážných následků jednoho ze zúčastněných, ale protože byli
přáteli, více se tím nezabývali, a navíc okamžitě, jakmile k
té události došlo, bylo požádáno o prominutí a vše bylo
odpuštěno. Pachatel onoho politováníhodného činu, spáchaného
pod vlivem absintu, pronesl při té pouliční hádce příliš
prudká slova a poté vsunul ruku způsobem více než výmluvným do
pravé kapsy kabátu, kde měl bohužel stále ukrytu nabitou a
odjištěnou zbraň se čtyřmi náboji. Ten druhý, zachvácen
strachem, utíkal, co mu nohy stačily, širokou ulicí a za ním
se hnal ten šílenec, k velkému zděšení poklidných ‚opčanů
Pruselu‘, kteří si vyšli v tom horkém slunečném odpoledni na
procházku...“ V závěru Verlaine přiznává, že oním
„atentátníkem“ byl on sám a oním napadeným „nikdo jiný než
Arthur Rimbaud“.
Verlaine se však v tomto autobiografickém textu vrací i
k události, jež poznamenala celý jeho život: k náboženské
konverzi z roku 1874, zachycené rovněž v básnické sbírce
s názvem Moudrost. Podotkněme, že básníkovy vzpomínky na doby
věznění jsou plné nepřesností a „idealizovaných“ interpretací
jeho životních peripetií. Jejich hodnota však spočívá spíše
než v objektivitě v ironickém, posměšném tónu a nadhledu,
s nímž Verlaine přistupuje k líčení své strastiplné životní
cesty.
Četbu z překladu Galiny Kavanové připravila v roce 2003
Barbora Bukovinská. V režii Vlada Ruska účinkuje Pavel Soukup.
Od úterý 28. července, vždy v 8.25 vysílá ČRo 3 – Vltava.
Petr Turek, redaktor ČRo 3 – Vltava |