|
|
Pornofilie: událost sezony
Vzdát hold Jiřímu Staňkovi (1957), strůjci detabuizující
poezie, se rozhodl nakladatel, editor a básník Martin Reiner:
„Tohle je Reinerův Staněk, jak ho mám rád já,“ prohlašuje
v emocionálně zabarveném prologu k výboru z více nežli tisíce
pěti set Staňkových textů z let 1975-2009. Konvolut vychází v
nakladatelství Druhé město pod lehce matoucím provokativním
názvem Pornofilie a obnáší kolem dvou set čísel originálního
Staňkova lyrického rukopisu vysoké jazykové kultury; mnohé
texty jsou zveřejněny poprvé.
Po více než tři desetiletí zůstává Jiří Staněk, významný
příslušník „generace opožděných debutantů“, věren svému
syžetovému archetypu – lyrické projekci erotických peripetií
věku chlapectví a dospívání. Prvotní zážitky lidského
sbližování jsou pro něj hodnotově neúplatnou bází života.
Jejich prizmatem pak nazírá další vrstvení vln fyzické i
duchovní fatality. Svět intimissima přitom nerozlučně spájí
s vědomím vazby k „dějinám světa“, jak si je každý ukládáme do
svých životních análů. V tom si zůstává básník, autor desítky
sbírek a bibliofilií, po všechen čas věrný – a tím je i
věrohodný. Jsem rád, že nemusím měnit ani slůvko ze svého
doslovu ke Staňkově prvotině: „…je stejnou měrou křesťan
i pohan, oscilace mezi těmito polohami hledání Boha je mu
přisouzena už někde u pramenů slov.“
Staněk, žijící po ukončení bratislavských studií ve
Strakonicích, kde působí jako lékárník, si vybírá své
estetické blížence mezi básníky, malíři a učenci výjimečných
osudů. Jejich jmény se to v jeho verších jen hemží. Četba jeho
básní je putování po mostě plném sousoší, jež svým jazykem
oživuje a vede s nimi kontemplativní rozhovory.
Pornofilie bude jistě ediční událostí sezony, nikoli jen této
letní.
Mirek Kovářík, recitátor a publicista |
