|
|
 Jan
Halas, publicista
Od pasu dolů
Člověk by se nenadál, odkud se dozví, že už je starý. O tom,
že jsem již asi opravdu zestárnul, jsem se dozvěděl úplně
nedávno, při poslechu rozhlasových her nejmladší autorské
generace na pravidelné Bilanci.
Hned zkraje musím konstatovat, že ty hry nebyly špatně
spíchnuté (i když někdy opravdu horkou jehlou), byl z nich
cítit talent i znalost postupů při psaní tohoto specifického
dramatického žánru. K jejich zvukové realizaci měli samozřejmě
vážné výhrady rozhlasoví zvukoví fundamentalističtí puristé,
ale to jsou záležitosti, které běžný posluchač nevnímá a i
když si uvědomuji význam zvukové čistoty záznamu, nepovažuji
jejich výhrady za podstatné. Když totiž někdo nadřazuje význam
zvukovosti slova nad jeho význam sdělovací, nevím o čem bych
se s ním bavil. Třeba je právě tento pohled na věc jedním ze
symptomů mého stařectví, když upřednostňuji obsah před
blyštivým obalem.
Tím se však dostávám k jádru své úvahy. U rozhlasových her
nejmladší autorské generace mi začíná být cizí i obsah. Možná,
že se mýlím, ale mám pocit, že se jaksi scvrkává (všiml jsem
si toho ostatně i v divadle a ve filmu) do jedné jediné
oblasti, která se na našem těle nachází, řečeno eufemisticky,
od pasu dolů. Tedy souvisí s vyměšováním a sexem. Nejsem žádná
citlivka a k pruderitě jsem měl vždy daleko. Obojí je
samozřejmě zdravé a životu prospěšné. Eliminace lidského
života jen do těchto bodů mi však připadá velice
zjednodušující a poněkud směšná. Jistě, láska byla vždy
hlavním inspiračním zdrojem umění. Můj „stařecký“ problém však
tkví v tom, že nepovažuji slovo láska za synonymum slova sex.
Zatímco trafiky praskají ve švech, přeplněny nejrůznějšími
pornožurnály, nějak více opravdové lásky kolem sebe nevidím. A
paradoxně i s tou sexuální stránkou lásky jsou stále větší
problémy – mnoho mužů v nejlepším věku trpí bez viagry
impotencí. Připadá mi to prostě tak, jako by mladí autoři
třeba při vyslovení slova „práce“ mysleli jenom na lopatu.
Nechci samozřejmě vylučovat sex z dramatu nebo literatury
(totéž platí o lopatě). Jeho využití však musí být funkční a
ústrojné (viz například Sofiina volba). Jinak jde o zbytečné,
veškeré poezie zbavené mlácení prázdné slámy, které navíc
nudí. A na to vyměšování bych se taky nejraději úplně vy... a
přenechal tyto problémy lékařské literatuře. Nevím jak vás,
ale mne to nijak duchovně neobohacuje a když s tím mám
problémy, tak nejdu do knihovny ani si nepouštím rozhlas, ale
zajdu raději k lékaři, který mi pomůže.
Asi jsem tedy starý a nedá se s tím nic dělat. Na té Bilanci
jsem se při poslechu rozhlasových her opravdu pobavil jen u
staré dobré Plešaté zpěvačky. Absurdní divadlo sice trochu
vyvanulo, absurdita okolí se však mým stařeckým očím jeví jako
velice čilá. |
