|
|
 V
táborech smrti se smíříte s osudem
Příběhy o druhé světové válce a zvláště pak o vyhlazování
židovského obyvatelstva, pokud tedy dospěly k výrazové pokoře
i vypravěčské dokonalosti, již mnohokrát oslovily filmové
diváky – a mezi taková díla rozhodně patří také maďarský
snímek Člověk bez osudu. Režisér Lajos Koltai se vyznačuje
uctivou pietou ke stejnojmenné předloze Imre Kertésze (která
vyšla i česky) a staromilským vypravěčstvím. Přesto strhává
mistrným postižením bezmoci židovského chlapce Gyurky (Marcell
Nagy) v pekle nacistických koncentráků.
Zúžený obzor mládencova vnímání odráží jeho niterné
rozpoložení, posléze stav naprosté odevzdanosti. Gyurka přitom
nevyrůstal v ortodoxní rodině, dokonce při společně slavených
svátcích zvažoval požívání vepřového. Gyurkovi rodiče zjevně
patřili mezi dobře situované lidi, ale ani to je neuchránilo
před tragickým osudem. Výmluvná je zejména odevzdanost, s
jakou nejen oni, ale celé židovské obyvatelstvo přijímalo úděl
vyděděnců. Loučení rodiny s otcem (hraje ho János Bán,
proslavený zejména Vesničkou mou střediskovou) probíhá
důstojně, všichni věří, že odchází „jen“ do pracovního tábora.
Ani v nejbujnější představivosti si nikdo nedokáže představit
hrůzy, které je očekávají.
Režisér postihuje situaci, kdy člověk přestává rozhodovat o
svém osudu, kdy se stává bezprávným dílkem znevolněné masy,
přesouvaným z místa na místo, až připomíná dobytek vedený na
porážku. Nejsou důležité jednotlivé zastávky: Birkenau,
Osvětim, Buchenwald. Prvořadou je Gyurkova bezmoc (a nejen
jeho) – před smrtí jej často zachraňuje jen solidarita
spoluvězňů. Zpravidla jej vidíme při zmechanizovaných
činnostech: jak při apelech stojí v řadě jen s vypětím všech
sil, jak jej sužuje hlad, jak klopýtá pod těžkými pytli, které
musí přenášet, jak se potácí ztěžklým blátivým terénem. Film
drtivě evokuje ponuré, slunečního svitu zbavené bezčasí,
dusivě rozprostřené nad bezbrannými vězni.
Gyurkovy osudy nestrhávají vnějším dramatismem. Film
nehodnotí, neskládá odbojovou kroniku ani nevelebí hrdinství;
toliko předkládá hrůzné pásmo událostí. Nenápadné, o to však
bravurnější stupňování beznaděje, ať již člověk rezignuje,
nebo naopak ze všech sil vzdoruje, vyvolává účinný katarzní
účinek, v současné filmové tvorbě málokdy vídaný.
Film Člověk bez osudu uvede ČT1 v pondělí 14. září ve 22.35
hodin.
Jan Jaroš, filmový publicista |
