|
|
Černobíle nakreslený svět budoucnosti
Animované filmy, zejména americké, dospěly k pasivní nápodobě
hraných protějšků. Evropský koprodukční projekt Renesance (ve
čtvrtek 8. října ve 23.10 uvede ČT2) se snaží razit odlišnou
cestu. Jeho první zvláštností je, že rozhodně není určen
dětem. V syžetu totiž rozvíjí mnohokrát zužitkovaná klišé
„černého filmu“ o hledání unesených osob a hrozbě přebujelého
vědeckého pokroku, který lidstvu hrozí zkázou. Nesmlouvavý
detektiv Karas tu pátrá po nadějné mladé vědkyni a zabředává
stále hlouběji do labyrintu mamutí výzkumné společnosti,
tajemného podsvětí a temné minulosti.
Ovšem zajímavější než překombinovaný thrillerový příběh je
kresebné pojetí. Renesance totiž vychází z maximálně
zjednodušených, ba téměř abstrahovaných černobílých maleb
figur i prostředí, do nichž jen ojediněle vpadnou barevné
kresbičky, které zanechává některá z postav. Režisér Christian
Volckman pracuje výhradně s polaritou černé a bílé (ve smyslu
světla a stínu), vyloučil jakékoli přechodové šedavé odstíny.
Proto chybí jakékoli obrysy, vidíme toliko proměnlivé plošky
bílé a černé, zpodobňující vzhled i pohyb figur. Film s jistým
futuristickým zaujetím zachycuje možné vzezření Paříže v
blízké budoucnosti, která původní zástavbu doplnila
ohromujícími doplňky, najmě rozlehlými skleněnými plochami,
které dovolují nahlížet po nich se pohybující postavy jak z
nadhledu, tak z podhledu. Režisér se opájí kontrastem
obrovitých budov s titěrností droboučkého jedince. Snadno
postřehneme odkazy na slavná díla: úvodní vertikální průřez
velkoměstem zjevně odkazuje na Langovu (ještě němou)
Metropolis, kterou rovněž známe z televizního uvedení.
Výtvarný prapůvod Renesance můžeme nacházet v dávných
siluetových hříčkách, které díky kinematografu ožily již v
němé éře (Dobrodružství prince Achmeda), avšak zásadního
přehodnocení se dočkaly v éře pop-artu, povýšeny na umělecký
počin. Známy jsou Warholovy pokusy s fotografiemi obličejů či
předmětů, rozložených do několika pastózních ploch,
Lichtenstein experimentoval s komiksovými malůvkami, avšak již
dávno před nimi si toto území prohmatával Jean (Hans) Arp
svými amorfními malbami. Renesance svým graficky strohým
pojetím zjevně odkazuje k poetice komiksů v jejich původní,
jakoby syrové, barev zbavené a krajně zjednodušené kresbě.
Takto pojatý film jsme na obrazovce ještě neviděli!
Jan Jaroš, filmový publicista |
