|
|
Příběh renesančního mága
Soudobá věda a technika je plodem velkého zvratu, k němuž
došlo v evropském myšlení zhruba v první třetině 17. století,
kdy se klíčem k poznávání a ovládání světa stalo empirické
zkoumání a matematika. S Galileem a Descartesem bývá jedním
dechem jmenován coby mučedník vědeckého pokroku Giordano
Bruno, kterého církev nechala roku 1600 upálit údajně proto,
že zastával heliocentrismus a nechtěl odvolat svůj názor o
nekonečnosti vesmíru a mnohosti světů. Jedna z nejslavnějších
historiografických knih 20. století – Giordano Bruno a
hermetická tradice, kterou anglická historička Frances
Yatesová vydala v roce 1964 a jejíž český překlad nedávno
vyšel v nakladatelství Vyšehrad – nicméně ukázala, že se jedná
o legendu vzniknuvší v 19. století. Zběhlý dominikánský mnich
Bruno byl souzen jako hermetický mág, jenž hledal východisko
z dobové náboženské a politické krize v návratu lidstva
k domněle prapůvodnímu egyptskému náboženství. K vytvoření
moderní vědy ale přece jen přispěl. Neboť – jak Yatesová ve
své pětisetstránkové strhující knize dokládá – právě přístup
renesančních mágů k universu otevřel lidskému duchu cestu
k účinnému ovládání světa.
Vyspělé racionální a filosofické spekulace antického myšlení,
jež ve středověku vstoupily do služeb teologie, si nekladly za
cíl do světa zasahovat a měnit ho. Vrcholným duševním výkonem
byla kontemplace. Teprve renesanční hermetismus a magie
způsobily, že operace s věcmi si získaly respekt a obrátily
lidskou vůli k aktivnímu proměňování světa. Deset prvních
z dvaadvaceti kapitol své knihy proto Yatesová věnuje genezi a
působení hermetismu. Roku 1463 dal Cosimo Medici filologovi a
filozofu Marsiliu Ficinovi příkaz, aby přerušil překládání
Platona a neprodleně z řečtiny přeložil Corpus Hermeticum.
Hermes Trismegistos, jehož dílo tento byzantský spis
obsahoval, byl – jak se tehdy všeobecně myslelo – egyptský
kněz žijící v době biblického Mojžíše a mající stejně jako on
klíč k božím tajemstvím. Yatesová sleduje, jak se hermetismus
rychle rozšířila a ovlivnil veškeré renesanční myšlení a
umění. Jeho vliv končí až po roce 1614, kdy humanista Isaac
Casaubon prokázal, že hermetické spisy jsou plodem pozdně
antického novoplatonismu a Trismegistos je postavou ryze
fiktivní.
Ve druhé polovině knihy Yatesová sleduje životní a tvůrčí pouť
Giordana Bruna: rozebírá jeho spisy a všímá si, jak jeho magie
souvisí s tehdejší mnemotechnikou. Bruno se snaží pomocí
imaginace a paměti zahrnout do své mysli všechny božské ideje,
aby se tak stal „Aionem, nadaným božskými silami“. Autorka
přibližuje i mágovu vznětlivost a megalomanii. Bruno se
považoval za mesiáše, který vyvede Evropu z její náboženské a
politické krize, zažehná války a nastolí mír. Tak dlouho se
svým učením pokoušel ovlivnit evropské vládce – krátce pobýval
i na pražském dvoře Rudolfa II –, až skončil ve vězení
inkvizice.
Koho zajímá renesanční umění, kultura a politické proudy v
Evropě 16. století, neměl by knihu Frances Yatesové opomenout.
Z jejích ostatních titulů bylo zatím do češtiny přeloženo jen
Rozenkruciánské osvícenství, v němž věnuje velkou pozornost
událostem vedoucím k Bílé hoře a významu J. A. Komenského pro
evropské myšlení. Autorka žijící v letech 1899–1981 byla za
své dílo vyznamenána řádem britského impéria a spolu s Erwinem
Panofským a Ernstem Gombrichem patřila k těm členům slavného
Warburgova institutu, kteří se snad nejvíc zasloužili o obrat
zájmu historiků na celém světě k dějinám idejí.
Bronislav Pražan |
