|
|
 Jaromír
Štětina, senátor a novinář
O nebezpečné ztrátě paměti
Onen týden byl drsný. Nejdříve Paroubek, veden hypertrofovanou
touhou po moci, zrušil volby, Obama hned nato odpískal
v Polsku a Česku obranný štít. Mezi těmito dvěma velkolepými
činy se udála potichu, ve vší skromnosti, událost, která se
jmenovanými českými debakly, ať chceme či nikoliv, souvisí.
Nakladatelství Academia vydalo pod názvem Jen jeden osud
antologii sovětské lágrové prózy. Editoři Lukáš Babka a Radka
Bzonková vybrali jedenadvacet zekovských gulagovských próz,
nechali je přeložit a předložili je českému čtenáři. Je mezi
nimi i jedna povídka ze slavných Kolymských povídek Varlama
Šalamova i texty Ariadny Efronové, dcery Mariny Cvetajevové.
Všechny autory spojuje to, že strávili mnoho let v lágrech
sovětského GULAGu, ve vyhnanství a v mučírnách tajných služeb,
ať už se jmenovaly NKVD, MVD či KGB. Čtenář si nemůže
neuvědomit, že komunistické zločiny měly osvětimské rozměry.
Miliony lidí v nich nezemřely cyklonem B, stačil hlad, mráz,
nemoci a masové popravy.
Zrození knihy je významný ediční čin. Zvláště v dobách, kdy je
popíráno nacistické a komunistické genocidium a jedna
z parlamentních stran (KSČM) plánovitě a cílevědomě falšuje
naši i sovětskou historii. Fakta a síla literatury mají
hodnotu připomínky, což je v dobách ztráty paměti velké části
společnosti nenahraditelné.
Ztráta paměti a odmítání historické zkušenosti postihuje i
neokomunistický tandem Paroubek – Filip. Se všemi
konsekvencemi, včetně Obamovy porážky v radarovém souboji
s Kremlem. Možná, že by si soudruzi měli trochu sovětské
lágrové literatury přečíst. Třeba by si připomněli, že bývalý
a budoucí prezident Ruska Putin byl čekistou, důstojníkem KGB.
Že měl v Německé demokratické republice, kde jako mladý
nadějný adept sloužil, ve své pracovně pověšen portrét
„železného Felixe“ , Felixe Dzeržinského, zakladatele Čeky,
z níž se vyvinuly všechny další sovětské tajné služby. Třeba
by si komunisté a socialisté vzpomněli, že Dzeržinský od roku
1917 sídlil v ulici Bolšaja Lubljanka. Třeba by je napadlo, že
pokračovatelka Čeky, dnešní Federální služba bezpečnosti sídlí
ve stejném domě a hrdě se k čekistickým tradicím hlásí. Že to
je dům, kde se rodila organizace martyria, kterým prošly
desítky milionů vězňů. Možná by i pochopili, že Federální
služba bezpečnosti je pouze přejmenovaná KGB.
Třeba by si vzpomněli, jak zavražděná ruská novinářka Anička
Politkovskaja popsala vznik nové kágébácké struktury
vybudované Putinem: Když se Putin dostal k moci, vzal si sebou
za spolupracovníky deset kolegů kágébáků. Každý z nich si
přivedl svoji desítku, ti pak další a další šarže KGB, až celá
dnešní ruská společnost prorostla následovníky železného
Felixe. Třeba by si F plus P uvědomili, že to byli oni, kdo
Obamově porážce pomohli a přispěli k ohrožení euroatlantické
jednoty. Že náš stát pomohli předložit velmocenským zájmům
Moskvy s nesnesitelnou lehkostí.
Ztráta paměti je nebezpečná, zvláště, když jí trpí prezident
supervelmoci jako je USA. Bylo to na Hradčanském náměstí, kde
Obama řekl: Spojené státy se k vám nikdy neobrátí zády.
Zapomněl Obama, zapomněl. Obrátil se zády. Vzdal se cenného
spojenectví: nepochopil, že může být užitečné řídit se
historickou zkušeností, kterou on sám nemá, jíž však mají
dostatek země, které získaly bezprostřední zkušenost s ruskou
imperiálností. |
