|
|
 Jan
Halas, publicista
Nutnost rozhlasové osvěty
V rámci svého prázdninového putování Moravou navštívil mé
důchodcovské působiště Kunštát pan Topolánek. Pozval mne na
snídani a protože nemám mnoho příležitostí snídat s politiky,
rád jsem pozvání přijal. Plánoval jsem, že se ho poptám a tak
trochu si postěžuji na jistého poslance (nebo to je senátor?
Teď nevím), který neustále usiluje o to, aby byl zrušen
takzvaný koncesionářský poplatek a Český rozhlas byl
financován ze státního rozpočtu, což samozřejmě považuji za
krajně nebezpečné úsilí.
Všechno ale dopadlo jinak. Mirek Topolánek je jistě příjemný
společník, posadil se hned na začátku mezi mne a Ludvíka
Kunderu, ale než jsme přešli z běžné úvodní konverzace a já
jsem se chystal ujmout slova, už musel přejít k jinému stolu,
pak zase k jinému a nakonec si jej odvedli dobrovolní hasiči,
jimž nějak pomohl když ještě byl premiérem. Prostě nebyl čas a
já jsem se nezlobil, chápal jsem to, jen mi to trochu přišlo
líto.
U stolu, kde jsem seděl, však zůstal jeden pán z předsedova
doprovodu. Netuším, jak se jmenoval a jaká byla jeho funkce.
Zavedl jsem ovšem řeč na problém, který mne stále tíží a který
jsem původně chtěl prodiskutovat s panem Topolánkem.
Předesílám, že ten pán vypadal docela inteligentně, zjistil
jsem však, že snad vůbec netuší k čemu je veřejnoprávní
rozhlas pro společnost nezbytný.
Z rozhovoru vyplynulo, že se mu zdá budova na Vinohradské
třídě příliš velká pro takovou instituci, jakou je rozhlas, že
soukromé rozhlasy pracují v daleko menších. Nevěděl
samozřejmě, kolik má Český rozhlas stanic a co každá z těch
stanic vysílá. Měl jsem prostě takový pocit, že si rozhlas
představuje asi tak, že někde sedí nějaký povídálek, který tu
a tam zmáčkne čudlík selektoru, ze kterého vypadne veselý
popěvek a maximálně že tam sedí ještě nějaký technik, aby to
fungovalo.
O tom, že součástí veřejnoprávního rozhlasu je i velký
symfonický orchestr, že se zde natáčejí rozhlasové hry, četby,
pásma a mnohé další složitější programy, že toto všechno musí
připravovat mnoho lidí mnoha profesí, neměl pravděpodobně
tento muž vůbec žádnou představu.
Mám důvodné podezření, že tento pán není sám, že stejně jako
on uvažuje většina obyvatelstva a proto se také návrhy na
zrušení koncesionářských poplatků setkávají se značným
pochopením veřejnosti. Kde je zakopán pes přesně nevím, ale
jistě by celé věci pomohla dobře udělaná osvěta, aby si lidé
uvědomili k čemu je veřejnoprávní rozhlas nutný, a to nejen
tehdy, když nás čas od času navštíví nějaké cizí tanky. |
