|
|
 Ivan
Klíma, spisovatel
O sběratelství
O sběratelství a sběratelích se psává nejen ve fejetonech,
Karel Čapek má krásnou povídku o sběrateli, pro něhož byly
vzácné kaktusy hlavní radostí života, takže je i kradl a – což
bylo jistě bolestivé – odnášel je na holém těle. Byl to myslím
také Karel Čapek, kdo zaznamenal to, co je ostatně zjevné: že
sběratelství je doménou mužů. Ženy sice sbírají kabelky, boty,
šaty nebo svetříky, i když jim ale tyhle věci zabírají celé
almary, nepovažují je za sbírkové předměty, nýbrž za
nezbytnosti své denní potřeby. Dodávám ještě, že děvčata
mívají památníčky, do nichž sbírají podpisy a obrázky
kamarádek, tetiček a bratranců a také moudrosti typu: „Až
života tvého květ se nachýlí, vzpomeň si na svou věrnou Líbu
aspoň na chvíli.“ Některé pak postoupí ještě o krůček dál, a
sbírají podpisy slavných herců, zpěváků, sportovců, režisérů,
politiků anebo dokonce – ale to už je dneska spíše pošetilé –
i básníků. Také občas dostávám dopis někdy i z bizarních
končin světa a kupodivu, obvykle ještě než obálku otevřu,
napadne mě, že to je žádost a autogram. Adresa totiž bývá
uvedena krasopisně, jméno odesílatele mi je naprosto neznámé;
navíc nahmatám vevnitř tvrdou kartičku, obvykle několik
kartiček. Dopis mě ujišťuje, že pisateli uhranulo moje dílo, a
proto touží získat můj podpis do své sbírky. Obálka bývá
ofrankována občas cizokrajnou známkou, kterou ovšem naše pošty
odmítají uznat.
Ale sbírání autogramů je už převážně mužská záležitost.
Jsou ovšem sběratelství daleko výnosnější. Pokud někdo měl
dobrý odhad a začal sbírat zcela neznámého Šímu, Kupku či
Špálu, které ostatní považovali za potrhlé mazaly, stal se za
pár desítek let milionářem. Podobně mohou dopadnout sběratelé
známek, gotických řezeb anebo starých automobilů. Soused v mém
bývalém bydlišti je sbíral, staré vraky proměňoval v naleštěné
elegány, a když uspěl, naplňovaly ho blahem. Tohle
sběratelství má jednu nevýhodu, že kromě blahem naplňuje i
všechny volné prostory. Soused musel přestavět dům a zřídit si
velké podzemní garáže. Z tohohle důvodu je lepší sbírat
předměty skladnější. Nedaleko nás bydlel jiný muž, který
sbíral staré české loutky, často nádherné řezby s dokonale
ušitými kostýmy. Ale i loutky, pokud je sběratel dostatečně
zapálený a úspěšný, postupně zaplní byt. Vzpomínám si, že jeho
loutky visely v několika řadách prostě všude: v kuchyni, na
chodbě a nakonec i na záchodě.
To je další problém sběratelství. Ve snaze získat sbírku co
nejúplnější se člověk stává lovcem, který štve svou kořist, a
zároveň štvancem, kterého jeho kořist zvolna připravuje o
prostor i čas. Kdysi jsem psal o sběrateli, který nasbíral na
milion pohlednic. Nejenže musel přikoupit chalupu, kam je
ukládal, ale všechen čas musel věnovat třídění, katalogizaci,
prostě péči o sbírku. Nakonec už pohlednice nevnímal jinak,
než jako součást nekonečného katalogu. V nemocnici jsem kdysi
ležel s mužem, který sbíral pivní etikety, měl jich doma,
aspoň to tvrdil, na třicet tisíc, byl členem jakési
mezinárodní organizace. a díky tomu dostával od pivovarů
etikety jejich nových výrobků a také časopis. Časopis byl
v angličtině, kterou neovládal. Využil mě jako překladatele a
já (nejsem pivař), jsem shledal články k nesnesení nudné. Proč
mě mělo zajímat, že jakýsi skotský pivovar si vymyslel nové
pivo? Když jsem pohlédl na svého posluchače, spatřil jsem
v jeho očích nadšení, které bych si přál aspoň jednou
zahlédnout v očích svých čtenářů.
Sbírat lze prakticky všechno: panenky, dresy slavných hráčů,
popelníky, šavle, krabičky cigaret anebo aspoň od sirek.
František Langer sbíral nejrůznější figurky velbloudů (napsal
hru Velbloud uchem jehly) Pavel Kohout zase předměty, na nichž
lze spatřit nějakého kokrháče. Některá méně náročná
sběratelství zahubil prostě technický rozvoj. Jako kluci jsme
sbírali obaly od žiletek. Tehdy ještě neexistovaly holicí
strojky ani žiletky s trojím břitem, ale rychle rezavějící
plíšky na jednou použití, zato krásně zabalené. Existuje také
sběratelství chorobné. Pomáhal jsem své švagrové při výměně
bytu stěhovat paní, která sbírala naprosto všechno, co kde
našla, takže naplnila svůj byt až do výše ramen starými hrnci,
bezhlavými panenkami, kolečky od kočárku, dokonce i ojetou
pneumatiku si ve své garsonce uložila.
V televizi ukázali sběratele izolátorů, některé byly opravdu
rozměrné. Takové sbírky na rozdíl od loutek vytlačují
sběratele z bytu, aniž dosáhne impozantního počtu sbíraných
předmětů. Nedávno jsem slyšel o sběrateli, který si postupně
zaplnil obývák prázdnými láhvemi. Prý během zimy v pokoji, kde
má lahve, topí, zatím co ostatní části bytu nechává
nevytopené. Zajímalo mě, co dělá, když opravdu začne mrznout.
Odpověď byla nasnadě. Jde si lehnout mezi lahve.
Sběratel se cítí nejšťastněji mezi exponáty své sbírky, proto
se sběratelé často nestačí oženit, a pokud se kdy oženili,
ženy od nich většinou utekly, protože odmítaly trvale
ustupovat známkám, pohlednicím, lahvím, šavlím, panenkám,
případně starým telegrafním tyčím. |
