|
|
 Co
se děje v nočním městě
Pracná klasická animace, která se zříká počítačové podpory,
zvláště pak animace trojrozměrných loutek, kupodivu stále
nevymizela. Viděli jsme již dva velice ceněné werichovské
soubory Fimfárum a ve čtvrtek 15. října ve 23.10 nabídne Česká
televize další celovečerní povídkový projekt Jedné noci v
jednom městě, nazvaný tak podle jedné z epizod. Film jich
obsahuje celkem pět, režisér a výtvarník Jan Balej na nich
pracoval celé čtyři roky.
Na utváření syžetových linií se spojil s Ivanem Arsenjevem.
Můžeme odhadovat dělbu práce: Balejův podíl se vztahuje
především k pramálo libému vzezření loutek, k prosazení ostře
tvarovaných obličejových rysů i disproporce v celkovém
tělesném řešení. Postavičky jsou zbaveny artikulované mluvy,
vydávají jedině hluboké chrčivé zvuky (jako kdyby běžná řeč
byla mechanicky zpomalena až za hranici srozumitelnosti),
které jsou ovšem sdostatek výmluvné a srozumitelné.
Arsenjev vnesl v mnohém fantaskní, snad až morbidní nápady,
jimiž proplétá tkáň vyprávění. Zdůrazňuje příznaky rozkladu,
všudypřítomné ponurosti, která je vtělena jak do výtvarného
řešení (příběhy bývají ponořeny do noční tmy), tak do
významového zakotvení. Snadno si všimneme, že v jednotlivých
epizodách vystupují nejen různě deformované lidské postavičky,
ale také jabloňový pařízek s rybkou a dokonce džin uvolněný z
lahve. V tematickém zacílení se tak prolíná groteskní
ohyzdnost lidské existence s pohádkovými atributy.
Důležité jsou hned úvodní Ulity, jako jediné pracující s
mozaikovitou strukturou četných, jen mžikovitě načrtnutých
epizod. Mají ovšem společnou platformu – jakousi zástupnost
vedené existence, která se vyžívá v předstírání vážnosti.
Většina příběhů ukazuje, jak rázovité, často smolařské
postavičky jsou jen málokdy, obrazně myšleno, schopny
překročit svůj stín, navždy zůstávají uvězněny ve svých
navyklých stereotypech. Plyne to zejména ze závěrečného
příběhu nazvaného Džin: tam dvojici opilců osloví kouzelný
duch vynořivší se z prázdné lahve. Jenže obdarovaní si stejně
nedokáží přát nic jiného než další nasávání. Uprostřed ulice
si dokonce poručí vykouzlit výčep…
Balejův a Arsenjevův snímek se zajisté vyznačuje svrchovanou
profesionalitou, animace složitých pohybů je bezvadná stejně
jako aktivní spoluúčast kamery na dynamice vyprávění. Ovšem
expresivita, která určuje vzhled loutek i polohu dění, nemusí
každému vyhovovat. Film zkrátka počítá s divákem dospělým –
vnímavým a tolerantním.
Jan Jaroš, filmový publicista |
