Číslo 42 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Ninou Divíškovou.

 

 

 


 


V tematickém zacílení Balejova filmu se prolíná groteskní ohyzdnost lidské existence s pohádkovými atributyCo se děje v nočním městě

Pracná klasická animace, která se zříká počítačové podpory, zvláště pak animace trojrozměrných loutek, kupodivu stále nevymizela. Viděli jsme již dva velice ceněné werichovské soubory Fimfárum a ve čtvrtek 15. října ve 23.10 nabídne Česká televize další celovečerní povídkový projekt Jedné noci v jednom městě, nazvaný tak podle jedné z epizod. Film jich obsahuje celkem pět, režisér a výtvarník Jan Balej na nich pracoval celé čtyři roky.
Na utváření syžetových linií se spojil s Ivanem Arsenjevem. Můžeme odhadovat dělbu práce: Balejův podíl se vztahuje především k pramálo libému vzezření loutek, k prosazení ostře tvarovaných obličejových rysů i disproporce v celkovém tělesném řešení. Postavičky jsou zbaveny artikulované mluvy, vydávají jedině hluboké chrčivé zvuky (jako kdyby běžná řeč byla mechanicky zpomalena až za hranici srozumitelnosti), které jsou ovšem sdostatek výmluvné a srozumitelné.
Arsenjev vnesl v mnohém fantaskní, snad až morbidní nápady, jimiž proplétá tkáň vyprávění. Zdůrazňuje příznaky rozkladu, všudypřítomné ponurosti, která je vtělena jak do výtvarného řešení (příběhy bývají ponořeny do noční tmy), tak do významového zakotvení. Snadno si všimneme, že v jednotlivých epizodách vystupují nejen různě deformované lidské postavičky, ale také jabloňový pařízek s rybkou a dokonce džin uvolněný z lahve. V tematickém zacílení se tak prolíná groteskní ohyzdnost lidské existence s pohádkovými atributy.
Důležité jsou hned úvodní Ulity, jako jediné pracující s mozaikovitou strukturou četných, jen mžikovitě načrtnutých epizod. Mají ovšem společnou platformu – jakousi zástupnost vedené existence, která se vyžívá v předstírání vážnosti. Většina příběhů ukazuje, jak rázovité, často smolařské postavičky jsou jen málokdy, obrazně myšleno, schopny překročit svůj stín, navždy zůstávají uvězněny ve svých navyklých stereotypech. Plyne to zejména ze závěrečného příběhu nazvaného Džin: tam dvojici opilců osloví kouzelný duch vynořivší se z prázdné lahve. Jenže obdarovaní si stejně nedokáží přát nic jiného než další nasávání. Uprostřed ulice si dokonce poručí vykouzlit výčep…
Balejův a Arsenjevův snímek se zajisté vyznačuje svrchovanou profesionalitou, animace složitých pohybů je bezvadná stejně jako aktivní spoluúčast kamery na dynamice vyprávění. Ovšem expresivita, která určuje vzhled loutek i polohu dění, nemusí každému vyhovovat. Film zkrátka počítá s divákem dospělým – vnímavým a tolerantním.

Jan Jaroš, filmový publicista



  Máme věřit pohádkám?
  Jak to vidí Petr koudelka
 
   Kam dočurá kašpárek?

   Pořiďte si
 
   Třiadvacet let s Pygmeji BaAka
   Téma