|
|
 Věra
Nosková,
spisovatelka
Kopat za ženská práva, kopat do mužů
Ženy se chtějí vdávat častěji než muži ženit, poté jsou v
rodině častěji než muži nespokojené, načež častěji než muži
žádají o rozvod. Jsou tedy pohyblivějšími a zaujatějšími
hráčkami na hřišti manželství.
Je ve hře i fakt, že rozvodem neztrácejí tolik jako muži? V
devadesáti dvou procentech případů zůstávají po rozvodu děti v
jejich péči a nepřijdou ani o bydlení, zatímco muž je většinou
z rodiny a vztahů vyšachován a z bytu či domku vytěsněn. Často
jsou pak děti matkou cepovány k odporu k vlastnímu otci.
V pozadí je sice pochopitelná, ale v jádru nespravedlivá
motivace – matka často „potřebuje“, aby děti přijaly za otce
nového partnera. Copak musí dítě jednoho z těch mužů
nenávidět, aby mohlo mít druhého rádo?
Z „bývalého“ se pak stává osamělec, zavržený rodič. Je totiž
celkem běžné, že mu matka kontakt s dítětem fikaně, prolhaně
až hystericky odpírá a takto jej citově týrá. Vypjaté emoce a
delikátní předivo vztahů je spíš ženský svět, muž se zde ocitá
na území, kterému často nerozumí, kde marně hledá svou
oblíbenou logiku.
Jenže co je mezi těmi zavrženými chlapy nejspíš alkoholiků a
domácích tyranů! – namítne leckterá, bojovně naladěná dáma,
bránící za všech okolností ženský element. Nuže, milá dámo,
například alkoholismus má na svědomí jen kolem pěti procent
rozvodů. Zato přibližně padesát procent rozvodů, z nichž
většinu iniciují manželky, má prý příčinu v rozdílnosti povah!
A co takhle rozdílná barva očí nebo odlišné chuťové preference
– ty nevadí? Vždyť jsou stejně vágní! Nemáme snad všichni
„rozdílné povahy“? Jak může být tak běžný jev příčinou
rozvodu, zemětřesení, které rozvrátí životy dospělých i dětí
provázaných společnými zážitky, někdejší láskou, geny,
společným majetkem a obklopených satelity babiček, dědečků,
tet a strýců?
Budiž. Někdy může být rozdílnost povah a temperamentů
rozčilující. Znala jsem například bujnou, extrovertní ženu,
hovornou a nadmíru společenskou, která si vzala úporného
mlčouna. Brzy začala jeho věčné mlčení vnímat jako projev
urážející lhostejnosti, svíjela se pocitem křivdy, nakonec ho
veřejně obviňovala a napadala. Proč si tedy toho plachého
introverta brala? Nabízí se odpověď: Nejspíš proto, že jí
neskákal do řeči.
I dnes se ještě lidi sem tam berou, ale manželství už příliš
neláká. „Pořídíme si s přítelkyní děťátko,“ oznámil mi synův
kamarád. „A kdy bude svatba?“ opáčila jsem. „Svatba?“
zašklebil se. „Přece státu nenecháme ty prachy, které Andula
dostane jako svobodná matka!“ zaťukal si na čelo. Žena
rozhoduje, zda bude mít děti, pustí-li státu žilou nebo
vstoupí-li do manželství. Po čase zvažuje, zda muže zatratí
pro „rozdílnost povah“ a umožní-li mu budovat normální vztah s
dítětem.
Je požadavkem doby kopat za ženská práva a je dovoleno kopat
do chlapů. Nemáme se špatně, dámy. |
