|
|
 Terkel má
všude problémy
Česká televize ve svém záslužném cyklu upozornila, že mnohé
animované filmy – především evropské – překročily magickou
hranici „určeno pro děti“ a na hlavu postavily veškeré
výchovné a nabádavé tendence. Šokují pramálo spisovnou mluvou
naprosto nezvedených (anti)hrdinů, libují si v jejich cynickém
počínání a obskurních skutcích. Přesně toto všechno do sebe
nasál i dánský snímek Terkel má problém (čtvrtek 22. října,
ČT2, 23.10). Podle scénáře Mette Heenové jej natočil Stefan
Fjeldmark, jenž se výtvarně opírá o jakoby loutkové,
primitivně animované pajduláky s velkými šišatými hlavami, s
dlouhým oblým tělíčkem a chapadlovitě tenkými končetinami.
Žánrově se film řadí ke komediím, avšak komediím děsivým,
vražednickým, kde téměř zkapalnělá hrůza má vyvolávat záchvaty
smíchu. Rozjívení šesťáci se vyžívají v obhroublé mluvě, která
by citlivějšího dospělého zajisté vyvedla z jakýchkoli iluzí.
Vidíme, jak titulního hrdinu Terkela, neprůbojného chlapce s
rovnátky na zubech, šikanuje dvojice agresivních spolužáků,
sužuje jej nezájem věčně rozhádaných rodičů i výstředního
strýčka a navíc je ohrožován záhadným maniakem, který mu
všudemožně zanechává děsivé výhrůžky.
 Tvůrci
pozvolna zesilují míru provokace. Nejprve začínají na úrovni
neškodné parodie teenagerských historek o nesvárech ve škole,
o neporozumění s rodiči, kdy „hustá“ mluva, přeplněná fekálním
i sexuálním výrazivem, a sledování krvežíznivých hororů má
vlastně jen zastřít vnitřní nejistotu. Poté se vyžívají v
pubertálně lehkovážném nahlížení hrůzných činů (příznačné je
bezcitné označení spolužačky, jež z beznaděje proskočila
oknem, za tlustou krávu – ještěže nikomu nepřistála na hlavě).
Snímek je průběžně a místy i ironicky komentován „vševědoucím“
vypravěčem, shodou okolností jedním z učitelů, jenž se
objevuje ve všech možných i nemožných situacích v Terkelově
blízkosti, aby něco vysvětlil či plynutí děje posunul vpřed.
Atraktivitu však mají zjednávat i muzikálové výstupy (které
ironizují obvyklá výrazová klišé, ať již se týkají hřbitovních
hrůz nebo milostného tokání, které vzplane až po vodopádu
velesprosté mluvy, plynoucí z půvabných dívčích úst) a
thrillerové finále v nočním lese, dokonce nechybí ani tklivá,
v ploškové animaci vyvedená osvětová píseň o těžkém životě
chlapečka z rozvojového světa, v navozeném kontextu rovněž
parodická.
Jan Jaroš, filmový publicista |
