Číslo 46 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hudebním skladatelem.
Philipem Glassem.

Český rozhlas Brno – už osmdesát pět let

Prvního září 1924 bylo na střeše Zemského domu v Brně zřízeno první studio brněnské pobočky Radiojournalu. U příležitosti 85. výročí nejstarší, největší a nejposlouchanější veřejnoprávní regionální stanice se současný šéfredaktor Českého rozhlasu Brno Jaromír Ostrý vydal na procházku rozhlasovou budovou na Beethovenově ulici a naslouchal, rozmlouval, natáčel, zapisoval, stříhal a škrtal, ba i po schodech nahoru a dolů chodil. Výsledkem je následující Malý průvodce současností Českého rozhlasu Brno.

Mezipatro – ředitelna

Ano, ředitel Českého rozhlasu Brno Ludvík Němec sídlí v mezipatře naší budovy. Občas říkává, že je to symbolické, protože brněnský rozhlas je jakýmsi mezi-studiem a mezi-stanicí. Je to jen slovní hříčka? „Jen částečně. Naší základní povinností je samozřejmě regionální vysílání pro jihomoravský a zlínský region – v čem se ovšem lišíme od ostatních regionálních studií, je fakt, že vysíláme čtyřiadvacet hodin denně – přičemž večer a v noci pro celou republiku,“ říká Ludvík Němec.
Dovolím si dodat, že noční program je složený z úspěšných pořadů všech regionů a také z pořadů vytvářených pro tuto příležitost. Například velmi oblíbená kontaktní Noční linka. „Ovšem odlišujeme se i množstvím pořadů, které natáčíme pro celoplošné stanice Českého rozhlasu. V Brně jich vzniká skoro stejně jako ve všech ostatních regionálních stanicích dohromady,“ připomíná Ludvík Němec a dodává: „Dokončujeme přípravu internetového rádia, provozujeme vlastní orchestr BROLN... Zkrátka máme řadu funkcí, jimž se ve většině jiných regionálních stanic věnují jen okrajově, nebo vůbec. Nepřináší nám to jen radost, ale i řadu starostí z tohoto mezi-stavu. Vracíme se k tradičním hodnotám tady na Moravě – a na těch je naše regionální vysílání postaveno. Vztah k rodnému místu, silné rodinné cítění, vůbec silná citovost... City a prožitky, při nichž, jak napsal Jan Skácel, „ v srdci vždy drobně to cinkne.“
Ludvík Němec se s Janem Skácelem, jednou z legend brněnského rozhlasu, roky znal a pravidelně vídal. Ovlivnily ho nějak jeho názory na rozhlas?
„Asi víc, když jsem pracoval v literární redakci. Já vím, že už jsem s tím možná otravný, ale říkám vždy totéž: Slavné tradice našeho studia jsou pro nás zavazující, ale nesmějí nás svazovat. A tradice je to, co z minulosti přežívá dodnes, co je dosud živé. Kdybychom byli skanzen, posluchači by se od nás odvrátili. Uvedu příklad toho, jak moderně s tradicemi pracujeme. Ještě letos budeme mít připravené internetové rádio, jež ovšem bude specializované na folklor a etnickou hudbu.“
A neopustil Ludvíka Němce humor, když musí vážně a seriózně vystupovat v čele vážné a vážené instituce?
„Někdy trochu ano. Třeba když vidím snahy některých politiků zestátnit veřejnoprávní média. Nebo když nás opouštějí kolegové – navždy. Ovšem tato vážená brněnská instituce produkuje tolik humoru, že smrtelně vážný ředitel by tu sám působil jako parodie. Což se mi bezpochyby občas stává, i když se opravdu rád směju. Protože mi ještě zůstaly některé redaktorské návyky, občas se mi stane – zvláště při těch takzvaně seriózních akcích – že poslouchám sám sebe, jak vážně promlouvám, a kdesi v duchu si s úšklebkem říkám: Tohle bych teda stříhat nechtěl...“

První patro – Redakce zpravodajství a publicistiky

S Českým rozhlasem Brno každý den vstávají tisíce jeho posluchačů. Mnozí z nich si už ani nedokážou představit, že by jejich den začal bez pořadu Dobré ráno. Aby ale mohli lidé na jihu Moravy dostat k snídani čerstvou předpověď počasí, přehled tisku či další aktuality, musí moderátoři a redaktoři do práce ještě za hluboké tmy. „Každý den bez výjimky, v pondělí jako v neděli či ráno po bujaré silvestrovské noci,“ dodává vedoucí Redakce zpravodajství a publicistiky Hana Ondryášová. Právě tato redakce Dobré ráno připravuje.
Jeden z moderátorů, Milan Noha, přitom bydlí až v Třebíči. Aby mohl posluchače od mikrofonu pozdravit těsně po páté hodině, vyhání ho budík z postele každý den už v půl třetí. „Budíky mám pro jistotu natažené hned tři,“ prozrazuje zkušený moderátor. Dobrým ránem provází posluchače už deset let, po týdnu se střídá s kolegyní Monikou Brindzákovou. „Jednou se mi stalo, že jsem do rádia vyrazil, i když jsem měl volný týden,“ vzpomíná Milan Noha. „Uvědomil jsem si to až těsně před třebíčským nádražím.“
Ještě hůř jsou na tom zprávaři, tedy ti, kteří připravují a čtou každou půlhodinu zprávy. První relaci vysílají už v pět hodin. Tou dobou musí mít perfektní přehled o dění v celém světě a hlavně na jižní Moravě. „My zprávaři sloužíme směny i přes den a večer, ráno je ale jednoznačně největší frmol,“ přitakává Věra Jelínková. Není divu, že od počítačů ze zpravodajské směny dobíhají do studia často na poslední chvíli. Mistrem v tomto ohledu byl jistý nejmenovaný bývalý redaktor. Jednou do studia utíkal tak temperamentními skoky, že zvládl do zárubně dveří vlastní hlavou vyhloubit důlek. Zprávy stihl, obří boule se dávno zahojila, prohlubeň v dřeveném obložení zůstala…
Největší odměnou všem redaktorům i jejich kolegům technikům a produkčním je pak spokojenost posluchačů. „Žádné ubíjející reklamy, žádné zdivočelé soutěže, ale věcné informace z našeho regionu,“ napsala nedávno tvůrcům Dobrého rána Eva Svobodová ze Zlína.

Druhé patro – Hudební redakce

Rád občas posedím v kanceláři vedoucího této redakce Maxe Wittmanna. Třeba v křesle, ve kterém často sedával Gustav Brom. Max (právě letos slaví rozhlasovou čtyřicítku) byl dlouholetým dramaturgem Bromova orchestru vdobách dobrých i těch zlých.
„Hudební redakce v ČRo Brno je stará stejně jako celá stanice. Úplné začátky vysílání brněnského Radiojournalu byly dokonce spojeny jenom s hudebním vysíláním. Když si představím, že tenkrát se vysílalo všechno živě, říkám si, že muzikanti museli být pašáci, když tohle zvládli,“ zamýšlí se Max Wittman a přidává vzpomínku na svého kolegu Ladislava Kozderku, který ty začátky prožil na vlastní kůži. „Vyprávěl mi, jak sympatické bylo tehdy vyplácení hudebníků. Nastalo totiž ihned po produkci. Skončilo vysílání, na vrátnici seděla pokladní a hned vyplácela. Žádné smlouvy, faktury, daňová přiznání. Docela moderní, že?“
Od té doby uplynulo v brněnských řekách hodně vody, změnilo se skoro všechno. Hudební redakce však nikdy neslevila z povinností, které jí ukládá zákon, tedy vysílat především pro vlastní region, prezentovat brněnské kulturní zázemí se všemi významnými institucemi a celou širokou oblast jižní Moravy, především její folklor. „Naše redakce stačí ve svém vysílacím spektru obsáhnout všechny hudební žánry, které posluchače zajímají, od folkloru, dechovky, širokého středního proudu, populáru, country, folku, operety, vážné hudby až po jazz, který díky Gustavu Bromovi zanechal v našem archivu hlubokou stopu,“ vypočítává Wittman. „A naši předchůdci nám díky tomu, že brněnská rozhlasová stanice byla vždy jedna z nejvýznamnějších, v archivech zanechali skutečně zlatý poklad – například Janáčkovy opery dirigované Břetislavem Bakalou či Františkem Jílkem.“
Z rádia hraje nádherná melodie, bezpochyby ji vybral právě Max Wittmann, ale tentokrát odolám, nasedám do výtahu, který pamatuje víc než já i Max dohromady, a mačkám čtvrté patro.

Estéti ze čtvrtého patra

V čele Literárně dramatické redakce brněnského rozhlasu stojí Tomáš Sedláček. Na starosti má přípravu literárního magazínu Zelný rynk, poznávací reportážní pásma Toulky Moravou, rozhovory v Sedmém nástupišti, Sobotní listování.
Tři hlasy slýchají posluchači ČRo Brno pravidelně – Alenu Blažejovskou v sobotním magazínu Zelný rynk, Olgu Jeřábkovou v Toulkách Moravou a v nedělním pořadu Sedmé nástupiště, v němž se střídá s Tomášem Sedláčkem. Čtvrtá členka redakce bývá u mikrofonu vzácně – je to redakční benjamínek, dramaturgyně rozhlasových her Hana Hložková, která vystřídala Marka Horoščáka. Ten před odchodem do služeb České televize své kolegyni nastavil laťku pěkně vysoko: hra Rádio Ivo – Život nedoceníš aneb Měl byste dvacet minut? autorů Johany Švarcové, Petra Marka a Mariána Moštíka, kterou připravil do programové řady Hry nové generace na stanici Vltava, získala před měsícem Cenu Prix Bohemia Radio 2009.
„Osudem Literárně dramatické redakce je působit na mnoha stanicích Českého rozhlasu, zejména pak na stanici Vltava, na níž se brněnská redakce účastní takřka celého spektra jejího slovesného vysílání,“ připomíná Tomáš Sedláček a jmenuje třeba Schůzky s literaturou Aleny Blažejovské, mnohokrát ověnčené uznáními, stejně jako pořady poezie či četby na pokračování. „Stejnou měrou se na vysílání Českého rozhlasu 3 podílí i Olga Jeřábková, zaměřující se na výjimečné projekty, jako bylo například celodenní živé vysílání k letošnímu 85. výročí našeho studia a k 90. výročí založení Masarykovy univerzity.“
Tradice a nové postupy, klasika i modernita, konzervativní i avantgardní – to jsou mantinely, v nichž by se redakce Tomáše Sedláčka ráda pohybovala. „Na jedné straně Směšné lásky Milana Kundery a na druhé třeba letošní snímek rozhlasové rekonstrukce představení Divadla Husa na provázku Velice modrý pták, v němž Maeterlinckův pohádkový příběh z roku 1908 doprovází rocková hudba Michala Pavlíčka,“ upozorňuje Sedláček na pořad, který si budete moci poslechnout mezi vánočními svátky na vlnách Vltavy.
Snad ten vklad, který kdysi do rozhlasové práce vložili slavní předchůdci Jan Skácel, Antonín Přidal, Miroslav Skála či Vlastimil Pantůček, nezkazí ani ti, kdo je následovali – třeba Jiří Kratochvil, Svatava Morávková a další, kteří z nejrůznějších důvodů z brněnského rozhlasu odešli, a ani ti, kdo v Brně táhnou literárně dramatickou káru dál.

Redakce volné rozhlasové tvorby

Ve čtvrtém patře sídlí i Redakce volné rozhlasové tvorby, kterou vede Marcela Antošová. Dopoledne její tým připravuje a moderuje jeden z nejposlouchanějších pořadů na Moravě – Apetýt. Radí posluchačům v mnoha oblastech – při pěstování koníčků, v oblasti sociální, spotřebitelské, ale také při zdravotních problémech. Jak však už název pořadu napovídá, nabízí také mnoho tipů a rad pro vaření. Redaktorky Marcela Antošová, Zdena Dufková, Zuzana Ledererová a Marcela Vandrová, ve Zlíně Věra Hotařová a Blanka Kovandová vyprofilovaly z tohoto magazínu dopoledního společníka nejen pro ženy, ale jsou mnohé důkazy (především telefonáty), že Apetýt je společníkem i pro muže.
„Odpoledne náš dámský tým obohacuje jediný muž, a to Josef Veselý, v magazínu Rendez-vous, v němž se posluchači mohou setkat s řadou zajímavých osobností, s rozmanitými pozvánkami a tématy obohacujícími jejich kulturní a společenský život. Těm, kterým na dopolední vysílání nevybyl čas, přinášíme to nejlepší z dopoledního Apetýtu ještě večer, mezi 19. a 20. hodinou. A s posluchači se setkáváme samozřejmě i o víkendu – především pak v sobotu v dopoledním Apetýtu plus a odpoledním Rendez-vous s Marcelou nebo v nedělním pořadu Račte vstoupit k Josefu Veselému,“ shrnuje Marcela Antošová.

Račte vstoupit k Josefu Veselému

A čtvrté patro potřetí – kancelář tu má i Josef Veselý, autor legendárního pořadu Toulky českou minulostí, který má za sebou již víc než 750 pokračování. „Nápad se vylíhl v hlavě, v níž se narodilo mnoho dalších rozhlasových nápadů – taky byla odpovídajícím způsobem mohutná. Ta hlava patřila rozhlasovému bláznu v tom nejlepším slova smyslu, dramaturgovi stanice ČRo 2 – Praha Bohumilu Kolářovi,“ vzpomíná na počátky Toulek Josef Veselý. „Tým interpretů se dal dohromady nadvakrát. Jména Ivana Valešová a František Derfler nás napadla na samém začátku. Asi po půldruhém roce přistoupil na palubu Igor Bareš. Ani jednou nebyla premiéra pořadu ohrožena, i když každý člen týmu byl za dobu vysílání Toulek v průměru dvakrát operován a hospitalizován. Již na samém počátku ale všichni souhlasili s tím, že veškeré jejich nemoci se budou chovat slušně a pravidelnou přípravu pořadu nebudou ohrožovat,“ říká Josef Veselý a dodává, že všichni se touto směrnicí svědomitě řídí a veškeré chirurgické a jiné výkony si nechávají provádět výhradně v pauzách mezi natáčením. „Srůstání a hojení různých orgánů a údů nemá na kvalitu seriálu vliv,“ ujišťuje.
Pomalu scházím po schodech do prvního patra, kde sídlí šéfredaktor ČRo Brno a Centrum regionálního rozvoje a kde se hromadí stále mnoho textů a scénářů: tím je má kancelář myslím docela pověstná. Říkám si vždy, že je vytřídím, jen co natočím dalších šest pokračování Toulek českou minulostí, jen co natočím další tři pokračování Tajuplného ostrova, jen co vyberu osobnosti do cyklu Životopisy na rok 2010, jen co se vrátím z natáčení v obcích Jihomoravského a Zlínského kraje do cyklu Moravská rodina, jen co....

Jaromír Ostrý, šéfredaktor ČRo Brno