|
|
 Jaromír
Štětina, senátor
Koukejte vrátit galerii, Švédové
Koncem října jsem letěl do hlavního města Evropy. Konalo se
tam v rámci švédského předsednictví shromáždění šéfů
zahraničních výborů parlamentů členských zemí Evropské unie.
Říkal jsem si v letadle: jak se asi budou Švédové ve
Stockholmu tvářit na poslední návrhy našeho pana prezidenta
ohledně vylepšení Lisabonské smlouvy? Budou se dívat úkosem?
Budou se bezelstně vyptávat, zda je u nás prezident zvolený
parlamentem víc než parlament sám? Nakonec jsem si řekl, že
my, čeští politici, musíme vůči vnějšímu světu držet basu a
rozhodl jsem se pana prezidenta ve Švédsku podpořit. Aby si
nemysleli, ti bruselští, stockholmští a bůhvíjací byrokraté,
že s námi budou jen tak vymetat podlahu. Až tam přiletím,
řeknu toto: Vážení švédští kolegové, samozřejmě že Česko
Lisabonskou smlouvu schválí, ale máme jednu dodatečnou
podmínku. Stane se tak, až šupem pošlete do Prahy rudolfinské
sbírky, co v Praze za třicetileté války ukradli vaši
kyrysníci. Tak jim to řeknu, těm Švédům.
Švédové neříkali nic. Přívětivě nás uvítali v Riksdagu,
zahájili jednání úplně o něčem jiném, a mě tak vzali možnost,
abych napravil tu živou, mokvající, celý český národ drásající
historickou křivdu, jako byl tehdejší nájezd švédského krále
Gustava Adolfa.
A tak jsme začali pracovat. Parlamentáři sedmadvacítky,
několik europoslanců a zástupci šesti parlamentů nečlenských
zemí EU: Arménie, Ázerbajdžánu, Běloruska, Gruzie, Moldávie a
Ukrajiny, států bývalého SSSR. S radostí jsem pozoroval, jak
se ve Stockholmu rozvíjí plán programu Východní partnerství
vytyčený letos v květnu za českého předsednictví na summitu
Evropské unie v Praze. Jasně jsem si uvědomil, jakou sílu má
Topolánkova a Schwarzenbergova někdejší koncepce společného
přístupu EU k Rusku a jeho bývalým vazalským státům. Během
půldenního jednání dostal pražský nápad jasné obrysy a byl
vytyčen vznik meziparlamentního shromáždění, které bude
určovat spolupráci s potenciálními členy Unie a společnou
politiku k Ruské federaci.
Když jsem mluvil o loňské ruské invazi do Gruzie a o ruské
imperiálnosti, uvědomil jsem si, jak obtížné bude Evropu v
postoji k Rusku sjednocovat. Prvky appeasementu ozývající se z
proslovů starých členů Evropské unie byly z ovzduší cítit. Na
druhé straně jsme si rozuměli s Pobalťany, Gruzíny, Ukrajinci,
Moldavany. Všichni pak jsme cítili nutnost využívat
historickou zkušenost zemí bývalého sovětského impéria, bez
ohledu na to, jakou formu vazalství prožívaly.
Základní pocit, který jsem ze švédského předsednictví získal:
existuje silná vůle Stockholmu sjednotit Evropu na základě
rovnoprávnosti, bez brzdných snah oživovat historické
reminiscence. Je to velký pokus. |
