|
|
 Petr
Koudelka, spisovatel a publicista
Jak to vidí slepí
Velice se mi líbí, jak je tento sloupek nazván, ve zjevné
inspiraci stejnojmenným rozhlasovým pořadem, na internetových
stránkách Týdeníku Rozhlas: Jak to vidí... ten a ten. Ten
název výborně vystihuje, že každý má na věc určitý náhled a
jeho pojetí světa, názory na cestování, manželství nebo sport
jsou brány vážně a zaslouží si publikování. Pak jsou ovšem
přístupy a myšlenky, které nestačí jen otisknout, ale které je
třeba šířit a veřejnost by měla být přinucena, aby se jimi
řídila, protože pocházejí od významných lidí, od naší elity.
Americká myslitelka Ayn Randová dokonce tvrdila, že my ostatní
smrtelníci jsme na světě jen proto, abychom tvořili jakési
podhoubí (filmoví režiséři tomu říkají křoví) pro důležité
lidi, pro elitu. Umožňujeme jim, aby mohli uplatnit svou
genialitu. Když myslím na naši elitu, nenapadá mi lepší obraz
než Brueghelovo Podobenství o slepcích. Řada slepců jde husím
pochodem za svým vůdcem, drží jeden druhého za rameno a vůdce
je vede – kam jinam, do propasti.
Často si zapisuji do svého deníčku, co řekl někdo z naší
elity, abych potom mohl o jejich slovech přemýšlet. Řeknu tři
jména, která nemohu opomenout, protože reprezentují naši
současnost a protože jsou všichni tři Václavové: Havel, Klaus
a Bělohradský. Bývalý prezident, současný prezident a
významný, často se zamýšlející intelektuál. Co tento
reprezentativní vzorek elity říká o dvaceti letech naší
existence? Václav Havel prohlásil, že nečekal, že to bude tak
těžké a že užitek z převratu v roce 1989 budou mít až děti
našich dětí. Václav Klaus není spokojen s Evropou, jak se
vyvinula, a Václav Bělohradský napsal, že nejhorší ze všeho
jsou tradice, například křesťanské hodnoty, těch se máme
vyvarovat.
To však není celá elita, která nás ovládá a ovlivňuje.
Nezapomínám na další jména, která patří ke špičkám
společnosti: Mrázek, Krejčíř, Kožený, Pitr a mnoho dalších.
Někteří jsou již zavražděni, jiní se nám na útěku vysmívají,
další si užívají uloupeného bohatství za zdmi svých usedlostí.
Pod jejich křídla patří všichni političtí vůdci v této zemi do
jednoho, proto je nebudu uvádět samostatně. Tato skupina tvoří
možná nejvýznamnější složku elity naší společnosti. Jejich
slova platí, jejich rozhodnutí jsou směrodatná, oni řídí
ekonomiku, určují kritéria vývoje a morální stav obyvatelstva.
Tady neplatí žádné ideologie, žádné politické směry. Jen
prospěch těchto vládců džungle.
A hranice džungle se posunují. Dovedl si někdo představit
větší komedii, než byla kašpařina politiků kolem předčasných
voleb? Uměl by někdo popsat hlubší marasmus, než je situace
v justici, vrcholící lavinou bahna na právnické fakultě
v Plzni? Osobité scénky Nejvyššího kontrolního úřadu na očích
veřejnosti? Finanční tanečky Sazky, za kterými se skrývají
smrtící dramata volně pěstovaného hazardu? Počet kasin a
veřejných domů, které jsou všude, kam se podíváš, nájezdy
exekutorů a lichvářů? To je každodenní obraz země po dvaceti
letech svobody.
Co se stalo? Jak to všechno vysvětlit? Mám jedno vysvětlení:
My to prostě nevidíme. Jsme slepí. Nevím, jak se to přihodilo,
ale oslepli jsme. Jdeme za svými slepými vůdci, kráčíme husím
pochodem a jeden se drží druhého, jeden přesvědčuje druhého,
že má pravdu.
I vůdci jsou pochopitelně slepí. Jednoho oslepila moc, druhého
zásluhy, třetího spousta peněz. Nevidí, kam jdou. Jdeme za
nimi a držíme se svého souseda, držíme se práce, kterou
potřebujeme, hypotéky, kterou splácíme, plazmové televize,
kterou jsme si právě koupili, dovolené v Egyptě, výletu do
Alp.
Jen ve společnosti, která úplně oslepla, a která je navíc
vyděšená strašidlem krize, je možné hlásat veřejně bláznivé
myšlenky: Pomůže nám prý jen to, když budeme co nejvíc
nakupovat a spotřebovávat! Tím se dostaneme z malérů. Ten, kdo
by chtěl šetřit a „nespotřebovávat“, poškozuje společnost.
Možná že hlasatelé tohoto bláznovství brzy navrhnou tresty pro
konzumenty, kteří málo konzumují, pokuty pro provinilce, kteří
nechodí dost často pro zboží. Nakupujte víc a rychleji!
Může to být jedna z ekonomických teorií, ale prosadí se jen ve
společnosti, která je slepá. Připravená svými vůdci a
intelektuály odmítat tradiční hodnoty. A v takové chvíli,
která vyžaduje re-voluci neboli obrat zpět, přichází filozof
s nabádáním: Jen tak dál, pryč od tradice, pokračujte vpřed,
k dalším metám odduchovňování, k dalším cílům člověka
„rozumného“. Rozum bez ducha, to tu už bylo! A také
upozornění: Pozor, zpátky! Protože před námi je propast.
Jak se mohou slepí vzchopit k revoluci? Odpověď zní: Těžko!
Zůstanu-li u Brueghelova obrazu, vidím, jak jeho děj
pokračuje: Vůdce spadl do propasti první. Nebo jiný scénář:
Vůdce probudí svůj instinkt a ucítí propast. Zastaví se a
začne volat: Zpátky! Jenže je pozdě, nikdo ho neslyší, všichni
se tlačí dál a shodí ho do propasti. Ostatní padají za ním.
Zůstane jen pár nejposlednějších. Ti se zachrání. Jak je psáno
v bibli: Poslední budou prvními.
Ale abych nebyl tak pesimistický: nakonec je to třeba všechno
úplně jinak! Spadneme sice do propasti, tomu se už nedá
zabránit, ale teprve tam dole budou pravé hody. Ráj! Všeho
dost a zadarmo. To si teprve zakonzumujeme! |
