|
|
 O
propadlém Andělovi
Být při tom, když se v devadesátých letech tehdejší
Československá televize měnila ze znormalizovaného slouhy
bolševické moci v normálně fungující instituci veřejné služby,
muselo být – řečeno upadlým slovníkem dnešních dnů – velkou
výzvou a úkolem. A také dobrodružstvím objevování nových
možností. Příkladem celého nově a svobodně vypěstovaného žánru
s nevídaným diváckým ohlasem se záhy staly nejrůznější diskuse
a talk-show. Přesto trvalo dlouhých devět popřevratových let,
než se na veřejnoprávní obrazovce objevil pořad, který se stal
alternativou tehdy už zavedených verbálních sebeexhibicí
politiků, hlubokomyslných rozprav různých rozumbradů, a
samozřejmě i nekonečné recyklace veselých historkářů. Onou
novinkou byla Noc s Andělem. Dnes má na svém kontě na pět set
pokračování a s koncem roku (prý) končí. Konečně...
Uvolněná atmosféra, neprofláknutí hosté, neformální hovory
vedené v nekonfrontačním duchu, živě provozovaná hudba
menšinových žánrů – tím vším se sobotní pozdní večery na
druhém programu ČT tehdy lišily od zavedeného standardu. Navíc
v přímém přenosu. Kouzlo žádné novinky však nepůsobí věčně.
Nápaditá koncepce a dramaturgie, a dokonce i atraktivita a
originalita hostů, jsou pouhým předpokladem, nikoliv zárukou
trvalého úspěchu. Každá talk-show stojí a padá s osobností
hostitele a průvodce. Zásadní podíl Pavla Anděla na
nezadržitelné proměně Noci s Andělem v „zoufalou přehlídku
povrchnosti, nepřipravenosti a trapné žoviálnosti, průběžně
‚zdobené‘ přívalem parazitních slov a citoslovců“, to
potvrzuje. Zmíněná autocitace ze starší glosy platí dnes
stejně jako její tehdejší pokračování: „Vést rozhovor a žvanit
v hospodě jsou dvě různé odbornosti. Pavel Anděl je toho času
přeborníkem v té druhé.“ Věcná poznámka Mariana Labudy, který
byl Andělovým jubilejním pětistým hostem v Noci, („...ale vy
se nemusíte smát všemu, co říkám...“), přesně vystihuje, oč tu
běží.
„Klaune, proč ten kůň nežere?“, „Nebylo mu dáno, pane
řediteli.“ Starý cirkusový dialog posloužil kdysi Janu
Werichovi jako názorná pomůcka při vysvětlování záhady, proč
někdo je a jiný není na jevišti mocen improvizace. Některým
prostě „nebylo dáno“. Podobně nebyl ani Pavlu Andělovi dán dar
vést živé rozvory s hosty tak, aby jedinou přidanou hodnotou k
autentické atraktivitě pozvaného nebyla trapná bodrost
potlachu. Léta promarněných šancí k dialogu prokázala profesní
nedostatečnost titulního hrdiny Noci s Andělem s nemilosrdnou
názorností. Je jen s podivem, že trvalo tak dlouho, než si
toho v České televizi někdo všiml.
Jan Svačina, publicista
Nemusíte se smát všemu, co říkám... |
