|
|
 Jan
Halas, publicista
Totalita v nás
Nedává mi spát tichá, mimořádně usilovná práce některých
poslanců a senátorů na přípravě zestátnění (komunisté říkali
znárodnění) veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Mám totiž
strach, že nejde o běžný politický kalkul, ale o úsilí,
pramenící z vnitřního myšlenkového uspořádání těchto pánů
poslanců a senátorů.
Převlékání kabátů je věc zcela jednoduchá, vnitřní přerod je
však daleko složitější proces. Ne každý totiž má schopnost
Tarzana, aby se dokázal vymanit z myšlení totalitní džungle a
přerodit se v okouzlujícího gentlemana. Přitom většina těchto
poslanců a senátorů je jistě vnitřně přesvědčena, že jsou
velcí bojovníci proti komunismu a běda, kdyby je někdo označil
jako totalitáře. Být opožděným bojovníkem proti komunismu je
totiž docela jednoduché. Osmdesát sedm procent obyvatel dobře
ví, co se skrývá za komunistickým „bojem za sociální
spravedlnost“ a těch třináct procent věru neznamená vážné
nebezpečí pro demokracii.
Velice nebezpečné je však právě totalitní ledví těchto
zapálených bojovníků proti bolševismu. Demokracie totiž jejich
statečný boj tak trochu znejišťuje a domnívají se tedy, že by
se už konečně u nás měl zavést pořádek. Holohlaví bijci za vše
české je samozřejmě odpuzují, stejně jako seriózní Němce na
konci dvacátých a začátku třicátých let odpuzovali
hnědokošiláči. Jak to dopadlo víme, ti seriózní občané také
byli nespokojení s výmarskou demokracií.
Historie magistra vitae. Nedávno jsem se dočetl, že senátní
výbor pro sdělovací prostředky již souhlasí s novým zákonem o
veřejnoprávním rozhlase a televizi. Naši volení zástupci se
farizejsky halí do bílého roucha spravedlivých, kteří hájí
tloušťku našich peněženek. Je to směšné, mají totiž v rukou
mnoho způsobů, jak ty peníze z nás dostat nenápadnějším
způsobem. Obávám se, že se naši politici tak trošku chodí učit
do Moskvy, vyšlapané cestičky ještě nezarostly. Tam už také
komunismus nehrozí, ruskému imperialismu to však vůbec nevadí.
Situace je tedy velice vážná a alarmující. Náš demokratický
právní systém má ještě stále prostředky, jak tento hrozivý
stav zvrátit. Mám však vážnou obavu, že oba naše zastupitelské
sbory nepřekypují osobnostmi opravdu demokratického vnitřního
přesvědčení. Postoj hlavy státu je zřejmý. Ta má sice
s podepisováním vážné problémy, v tomto případě bych však o
okamžitém podpisu vůbec nepochyboval. Nejde tedy o jednoduše
řešitelnou maličkost. Servilních novinářských poskoků by
politici pro své hlásné trouby našli habaděj. To by byla
panečku normalizace!!! |
