|
|
 Rudolf
Křesťan, fejetonista
Několik plamenných slov
Nacházíme se v předvánočním čase, který má být obdobím
usebrání a zklidnění. Jenže – povídejte to hasičům, když
začala sezóna požárů adventních věnců.
Zatímco my nehasiči se oddáváme poetickým pocitům při postupně
zapalovaných čtyřech svíčkách, oni mají bezesné noci. To
v lepším případě. V horším pak noci sné. Přehazují se neklidně
v posteli, protože se jim zdají znepokojivé děje, které jsou
odrazem zpráv o planoucích věncích.
Ty tam jsou doby, kdy nejčastějším zdrojem vánočných požárů
bývaly svíčky na vánočním stromku. V současnosti jsou na něm
povětšinou elektrické. Ty hořící se přestěhovaly právě na
adventní věnce, kterých každoročně přibývá.
Na jejich počátku stál německý protestantský teolog Johann
Hinrich Wichern. V útulku pro opuštěné děti zavěsil v roce
1838 dřevěný kruh se svíčkami a dal tak vzniknout novodobé
tradici. Nemohl tehdy tušit, že v budoucnu budou mít lidé
potíž s hlídáním rozžatých voskovic. Za jeho časů bylo
obezřetné zacházení s planoucím ohněm samozřejmostí.
V dobách dřevěných staveb byli všichni každodenně i každonočně
nuceni k předjímání možného nebezpečí pocházejícího
z planoucích loučí, ohnišť a svíček. Ne náhodou býval tak
často vzýván svatý Florian, ochránce před plameny, u nás
důvěrně zvaný Floriánek.
Vzpomínám si, že ještě můj táta, který se narodil v roce 1912,
zacházel s otevřeným ohněm velmi opatrně. Pocházel z vesnice,
kde všichni měli geneticky zakódováno, že vstup se svíčkou či
s petrolejkou někam do seníku, do kůlny či do stodoly může mít
neblahé následky. Výraz „lehnout popelem“ jsem poprvé slyšel
právě od otce, když jednou vzpomínal na děj takto definitivně
završený.
Kdo ví, jak to s těmi geny je. Já už do stodoly nechodím, ale
u adventního věnce jsem přesto obezřetný. Nejsem si ovšem
jistý, zda je to zděděná opatrnost před plameny, nebo důsledek
mého čtenářství novin a internetu.
Jsem si vědom, že vše, co jsem o požárech věnců zjistil, je
pouhý zlomek informací, který o nich mají hasiči. I tak se
však s vámi hodlám podělit o následující mozaiku zpráv. Nechť
je mementem, že nejen v létě, kdy „po červnu je červenec a
kdekdo přijde o věnec“, můžeme o věnec přijít i v prosinci. A
zdaleka nejen o něj.
Chronologicky:
2003: Nešťastně skončila vánoční procházka pro
uživatelku jednoho bytu ve Vysokém Mýtě. Žena odešla na
procházku a zapomněla na stole v kuchyni adventní věnec se
zapálenou svíčkou. Díky včasnému zásahu hasičů vznikla škoda
pouze ve výši deset tisíc korun.
2005: Majitelka domku v Praze 5 ponechala v místnosti
zapálený adventní věnec bez dozoru. Oheň zcela postihl dvě
místnosti v domku a značně poškodil další dvě.
2006: Svíčky na adventním věnci způsobily požár se
škodou 200 000 korun v rodinném domě na Zlínsku. Šetření
ukázalo, že v obývacím pokoji byly ponechány bez dozoru hořící
svíčky na adventním věnci. Majitelé domu a jejich syn byli v
době vzniku požáru v přízemí domu a v garáži, kde zpracovávali
maso na výrobu domácích klobás.
2008: Špatně uhašené svíčky na adventním věnci
způsobily požár bytu v pardubickém panelovém domě. Když rodina
opustila domov, z věnce se požár rozšířil a bylo poničeno
veškeré vybavení bytu. Škoda byla odhadnuta na milion korun.
Tolik letmá ukázka z varovných zpráv. Opravdu se zdá, že jsme
odvykli opatrnému zacházení s ohněm, jemuž se říká otevřený.
Neplatí to samozřejmě jen o adventních věncích. Ani v jiných
případech si nejsme vědomi, že podle odborníků teplota plamene
svíčky dosahuje ještě ve vzdálenosti deseti centimetrů hodnoty
větší než 200°C. A že to stačí ke vznícení papíru, některých
plastů i textilií.
Poučení? V první řadě bychom neměli nechávat svíčky adventního
věnce bez dozoru, zvláště ne v průvanu a poblíž záclon.
Teoreticky vzato, podle náležitých předpisů by měl být i tento
výrobek opatřen informací, jak s ním zacházet bezpečně a jak
ho správně používat.
V minulých letech lidé z České obchodní inspekce opakovaně
zjistili, že mnohé z prodávaných věnců postrádaly náležitou
nehořlavou podložku bránící kontaktu hořící svíčky s věncem.
Lze předpokládat, že tomu tak bude i letos. V tom případě je
povinností výrobce připojit doprovodné psané upozornění, že
svíčky jsou jen dekorativní – a ne k zapálení. Může se to
jevit jako byrokratický požadavek, ale jen do chvíle, než
následně začne fajrovat byt.
Jsem si vědom, že tenhle můj poslední fejeton letošního roku
není zrovna rozverný a veselý, ba ani dějinotvorný. Omlouvám
se, ale zdá se mi důležité i upozornění, abychom v čase
niterného rozjímání nevyhořeli.
To vše píši jako celoživotní přítel a ctitel Vánoc, které jsou
mi nejmilejšími svátky. Mám rád i poměrně novodobou tradici
adventních věnců. A samozřejmě taky vánočního kapra, i když...
2008: V jednom z bytů ve Zlíně začal při smažení kapra hořet
vyhřátý olej. Mladý pár se ho pokusil uhasit dosti nešťastně
vodou v koupelně, což skončilo následným požárem.
Dovolte, abych vám závěrem popřál hřejivé nadcházející Vánoce.
Vzhledem k mému dnešnímu tématu však samozřejmě jen hřejivé
odtud potud. |
