|
|
 Zbyněk
Vybíral, psycholog
Umění neříct nic
Jistě jste si mnohokrát všimli toho, jak ti, kteří mají něco
říct, sice mluví, ale zároveň tak, aby neřekli nic. Jsou
dotazováni a dotlačeni k odpovědím, ale i když odpovídají –
někteří musejí, a ještě jiní odpovídají rádi –, neodpovědí.
Není těžké pochopit, proč tomu tak je. Tam, kde by novinář,
ten ustavičně zvědavý, ba vlezlý tazatel chtěl, aby
vysvětlovali – oni potřebují pravdivé objasnění skrýt a
nesdělit. Tuto strategii jsme všichni trénovali na základní
škole a také doma. Tvářili jsme se, že víme. Osvojovali si
vytáčky. Zatloukali. Odváděli řeč jinam. A pak se z některých
z nás stali ministři a poslanci a generálové a prezidenti –
anebo mluvčí takto mluvících hlav.
Baví mě sbírat příklady umění neříci nic.
Tento rok, jak si možná ještě některý ze čtenářů vzpomene,
začal smutnou novoroční událostí. Na jednu z pražských
psychiatrií převezla policie násilného muže. Nejspíše proto,
jak se ukázalo, aby doma nikoho nezabil. A on v noci zabil
duševně nemocného pacienta. Novináři se zajímali, jak k tomu
došlo, kdo pochybil a vůbec: postupovali tak, jako postupují
vždycky. Ti, kdo mě znají, podstrčili mi úryvek, nad nímž jsem
se pokochal. Takto vylíčil „okolnosti vraždy pražský policejní
mluvčí“: citace je z Lidových novin ze 4. ledna: „Co se týče
mechanismu události, mělo by se teoreticky jednat o tento
způsob, kterým přivodil druhému smrt.“
Je to jako vystřiženo z učebnice. Slova, která by mohla
sloužit za příklad toho, jak se komunikovat nemá. Za příklad
vykrucování, vytáčení se a toho, jak vyvolávat zdání
profesionální mluvy. Pro účely nic-neříkání použitá slova
„teoreticky“, „mechanismus“. Jsou zbytečná. Zbytečná? A co
když byla použita funkčně? Není to náhodou součást
profesionálního výkonu?
Jsou určité profese, kde se právě takto komunikovat – má umět.
Copak necvičí někteří mí kolegové – psychologové a lektoři
komunikace – mediálně atakované mluvčí v tom, aby si ustáli
výslechy, tlaky a nepříjemné situace? A aby se naučili neříci
nic?
Za nic-neřečení může následovat pochvala. Odměna. Můžete
postoupit výš. A není post mluvčího policie jedním z nejméně
příjemných zaměstnání, v němž do úst patří slova jako „ehm...
mechanismy... teoreticky...“?
Protože mě baví rozebírat příklady nic-neříkání v komunikaci,
budu vděčný čtenářům, pokud mi pošlou podobný na adresu
redakce. Věřím totiž tomu, že jsme-li schopni pozastavit se
nad vyprázdněnou a kamuflážní mluvou, není to s námi ještě tak
zlé.
A ruku na srdce: někdy se stejně trápíme pochybnostmi. Řekl
jsem vůbec něco? Neřekl jsem nic? |
