|
|
 Zbyněk
Vybíral, psycholog
Přepsychologizováno
Kolikrát se v médiích setkáme během týdne s výroky psychologa
nebo psycholožky? V novinách, novém čísle týdeníku, na www iks
ypsilon, ve zprávách, v pořadu na ČT2, v publicistice
rozhlasové stanice, při listování měsíčníkem v čekárně zubní
ordinace? (Koneckonců čas od času i v Týdeníku Rozhlas.) Není
možné, abychom psychologii přehlédli. Rubriku, poradnu,
komentáře či různá dovolávání se psychologů – od sexu, přes
záměny dětí v porodnici až po šikanu ve školách. Takže – aspoň
padesátkrát až stokrát do roka? Minimálně.
Jenomže s jakou psychologií se setkáváme? Problém je v tom, že
s hodně povrchní. S takovou, která vyhovuje dobové poptávce po
rychlých glosách a skečích. Bůhví proč tady ta poptávka pořád
je. Bohužel mnoho psychologů jde v tomto na ruku novinářům.
Možná je to pro ně už snadné – copak se novináři neptají stále
na totéž? Před vysvědčením na tresty, před Mikulášem na
vhodnost strašení, stabilně a znovu a znovu na vztahy, nevěry,
rozvody, sex a typy lidí. A na děti. Jak je vychovávat. Z
většinou předvídatelného odpovídání se už stal byznys: ve
světě se pro přepsychologizování veřejných diskurzů a
„vyrábění“ rad na požádání začal používat dokonce termín
„industry“. Jak se zachová „požitkář“ ve stresu? Co říct
žárlivci v posteli? Jak servírovat puntičkáři večeři? Rady.
Rady. Rady na spokojený život. De facto neškodné podvádění.
Psychologové se prezentují jako žvanící poradci, experti na
všechno, brouci Pytlíci. Podnikatelé s lidským neštěstím.
Snad nejrozšířenější zábavou je škatulkování lidí do typů.
Většinou doprovázené předpovídáním, na co se ten který typ
hodí. Rádi rozjíždíte (novou firmu, nový vztah)? Riskujete?
Stabilizujete? Co se dá od vás očekávat za deset let?
Diagnostika od boku. Prognostika jak z pokoutního stanu
věštkyně. Ve skutečnosti něco, co s diagnostikováním nemá nic
společného. Přesto se pod takovou produkci podepisují –
bohužel – i kliničtí psychologové, prezidenti stavovských
asociací, přednášející na vysokých školách, přední
psychologové. Proč jim to veřejnost pořád baští? Jak je možné,
že tyto „horoskopy“ berou lidé vážně? Jen proto, že je pod
nimi uvedeno povolání – psycholog?
Proč mi to vadí? Po přečtení blábolu kolegy spolknu pachuť
z nesplněného očekávání a přečtu si něco... užitečnějšího. A
jak to, že jsem to očekávání od kolegy – psychologa ještě
vůbec měl? Inu proto, že by to přece měl být kvalitní
diagnostik či terapeut, a to nejenom v soukromí ordinace nebo
poradny.
Mají psychologové vystupovat v médiích? To není správně
položená otázka. Ptejme se jinak. Mají mluvit takto povrchně a
o ničem? Mají se tvářit, že všemu rozumějí? Hrát s novináři
hru na experta a v podstatě vytvářet zábavní hru…? Zbytečné
otázky. Shodli bychom se, že se tím psycholožky a psychologové
spíše shazují.
Ale co tedy mají novinářům říkat a o čem mají psát?
No, konečně dobrá otázka. K čemu ty psychology a psycholožky
vlastně máme? |
