|
|
Na rozhraní reality, snů a halucinací
 Režisér
polského původu Roman Polanski se proslavil nejen zájmem o
mladičká děvčata ještě „pod zákonem“, ale také řadou filmů,
často vzájemně odlišných v žánru, tématem i způsobem
vyprávění. Dařilo se mu v psychologických dramatech i
dobrodružných thrillerech, vyzkoušel si horor i jeho parodii.
V televizi jsme mohli spatřit většinu jeho důležitých děl,
počínaje ještě polským debutem Nůž ve vodě (1962). Vracívají
se rovněž snímky jako Čínská čtvrť (1974), kde Jack Nicholson
představuje soukromého detektiva, vybavíme si též děsuplně
laděné thrillery Nájemník (1976) nebo Devátá brána (1999).
Mezi nejslavnější tituly patří horor Rosemary má děťátko
(1968), který otevřel zanedlouho módní satanské téma. Film v
pondělí 15. března ve 22.10 uvede ČT1.
 Polanského
v šedesátých letech přitahovala morbidní témata, která měla
děsit, ale zároveň nevycházet z rámce běžné reality. Tak byla
podána studie schizofrenní ženy v Ošklivosti (1965) –
vycházela z pozic nejen vnějšího pozorovatele, ale především
chtěla přiblížit vnímání takto postiženého člověka. Zcela
jinak ovšem vyzněla parodie Ples upírů (1967), kde výtečně
poukázal, jak málo stačí, aby se kousavé hrůzostrašno změnilo
v osvobozující smích. Rosemary má děťátko pokračuje v linii
experimentů. Jako předloha Polanskému posloužila i u nás známá
kniha Iry Levina a režisér zachoval její nejednoznačnost:
nechává na diváku, aby rozhodl, co vlastně sleduje, zda
hrůznou skutečnost nebo výmysl chorobné fantazie. V tomto
ohledu patří Rosemary mezi nejlépe rozpracované příběhy s
nejednoznačným vyzněním.
Příběh se neodehrává v žádných starých hradech ani v
přízračných sklepeních. Dějištěm je naopak soudobý New York.
Hlavní hrdinkou je těhotná žena, kterou blížící se porod stále
více děsí – na podkladě divných náznaků se začne domnívat, že
se ocitla ve spárech satanistů. A nejen to: obává se, že má na
svět přivést samotného Satana. Polanski se obratně pohybuje na
rozhraní reality, snů a halucinací, daří se mu zpochybňovat
jakoukoli jistotu, které by se chtěl divák přidržet. V hlavní
roli exceluje mladičká Mia Farrowová: svou hrdinku vede od
bezstarostného veselí a touhy po mateřství až k vyděšení a
strachu, završenému poznáním, že jejím obavám nikdo neuvěří.
Polanski natočil mimořádně sugestivní obraz svíravě
doléhajícího velkoměstského prostředí, jenž i dnes osloví
stejně sugestivně jako před více než čtyřmi desetiletími.
Jan Jaroš, filmový publicista |
