|
|
 Kacu!
Kde se to bere?
Brněnská kapela Kacu! vydala před nedávnem na značce Black
Point své debutové album s rozpustilým názvem O ženských a
chlapech, slimákovi a cibuli. Skupina, které nečiní potíže
přeskakovat z jakékoli stylové škatulky do zcela jiné, budí
pozornost už svým nástrojovým obsazením – vedle hráče na
kontrabas a basovou kytaru Aleše Obkročila a bubeníka a
perkusisty Tomáše Rohledera ji tvoří zpěvačka,
violoncellistka, hráčka na mongolské „koňské housle“ a také
hlavní autorka hudby a textů Eva Gina. Přes veškerou
„alternativnost“ svých písní se podle vlastních slov snaží
„přiblížit pravdivé výpovědi děvčete ze současnosti“.
Kacu! je součástí brněnské hudební scény a po svém navazuje na
její alternativní odnož. Cítíte nějakou spřízněnost s
hudebníky, jako jsou Iva Bittová, Pavel Fajt, Vladimír
Václavek?
Cítíme spřízněnost se všemi hudebníky. Fakt, že je Kacu!
označováno za pokračovatele právě zmíněných muzikantů, si
vysvětluji dvojím způsobem. Buď v Brně stoupají z hlubokého
podzemí alternativní výpary a my všichni jsme jimi opojeni,
anebo si lidé prostě potřebují každou hudbu zařadit do svého
osobního excelu. Jenže hudba je prostě hudba, ne? Zajímavé by
bylo, kdybychom ohlásili, že jsme muzikanti třeba z Plzně.
Byla by potom spojitost s kmenovou brněnskou alternativou
tolik slyšet? Bohužel mne tento hokuspokus nenapadl dřív...
Ve svých písních využíváte i textů význačných literátů, jako
Rilke, Thákur, Szymborska. Není to pro vás, jako převládající
textařku kapely, svazující?
 Ó
jé, nerada bych se s těmi literárními velikány poměřovala!
Když jsem začala psát muziku, což bylo asi před třemi lety,
chyběla mi k textům odvaha. Začala jsem tedy zhudebňovat
oblíbené verše. Jak šel čas, odvaha se začala pomaloučku
rodit. Taky jsem cítila potřebu vše trochu zjednodušit a více
se přiblížit pravdivé výpovědi děvčete ze současnosti.
Debutová deska zobrazuje právě tento vývoj.
V hudbě Kacu! najdeme názvuky lidové písně, orientální hudby,
klezmeru i jazzu. Jak jste dospěli k takovému žánrovému
rozkročení?
Jak to ze mne leze, tak to tam skládám… Kde se to bere, pámbu
ví.
Vedle violoncella hrajete i na exotický nástroj jménem morin
chur. Jak byste ho popsala?
To je můj nový miláček! Morin chur, v překladu „koňské
housle“, je mongolský smyčcový nástroj s hranatým tělem a
dvěma strunami z koňských žíní. Koně má vyřezaného i na hlavě.
Drží se mezi koleny jako cello, ale technika hry je výrazně
jiná. V Mongolsku je to nesmírně rozšířený nástroj. Podle
legendy ho vytvořil zamilovaný muž, který přemýšlel, jak by
svou lásku potěšil. Postavil tedy nádherný nástroj, na němž jí
pak hrál své milostné písně. Oproti jasným evropským smyčcům
má morin chur báječně středové, jakoby ušmudlané, frekvence.
Slyšte sami!
Kacu! je slovo, k němuž se uchylují buddhističtí mniši ve
chvíli, kdy jsou poblíž odpovědi na otázky po smyslu lidského
života. Jak je v tomto ohledu daleko soubor Kacu!?
Na tuhle otázku vám nejlíp odpoví naše hudba…
Milan Šefl
|
