|
|
 Petr
Koudelka, spisovatel a publicista
Byl jeden Řek...
Jsou otázky, na které nikdy nedostaneme definitivní odpověď.
Kupříkladu kam se poděla jantarová komnata, kdo zabil
Kennedyho, nebo proč je Řecko na pokraji bankrotu. Zejména
poslední jmenovaná věc je naprosto záhadná. Opravdu věříte
tomu, že si Řekové žili nad poměry a teď za to mají pykat?
Vždyť dělali to, co ostatní: vstoupili do Evropské unie,
podřídili se diktátu nadnárodních korporací, které dnes
ovládají světovou ekonomiku, a snažili se být tiší a
nenápadní. A navíc, v katastrofickém stavu jsou i další země –
Itálie, Španělsko, Portugalsko. Proč teď právě Řekové? Někdo
napsal, že je z toho mají vytáhnout Němci, ale Němci radí
Řekům, aby prodali Akropolis.
Něco mi říká, že se stejně pravdu nedozvíme. Že to dopadne
zase jako s tím štěchovickým pokladem. A tak si jenom můžeme
povzdechnout: co je to za svět, ve kterém se pravda skrývá
tak, že ji musíte dolovat násilím! Cožpak se někdo vyzná
v zamotaných ekonomických pletichách, ve spekulacích bank, ve
skrytých sítích vlastníků, ve firmách, u kterých se nedoberete
majitele? Nevyzná. Ani řecký premiér, který přijel do Berlína
prosit o pomoc. A víte, co mu řekli! Aby prodal Akropolis,
neobydlené ostrovy a další majetek dal do dražby. Nevím, jak
to dopadlo, však také nepíšu zahraničněpolitický komentář.
Chcete zjistit pravdu? Díváte se na vodní hladinu. A co
vidíte? Vodu. Ale že to je H2O, musíte z reality vydolovat.
Všechno se jenom nějak tváří, ale skutečnost je jiná, než se
nám jeví. Zejména pozor na lidi, kteří nás chtějí přesvědčovat
o tom, co vidíme! Například na média!
Jaká je pravá skutečnost, musíme zjistit sami. Jako ten
Michael Moore. Nedávno se objevil film O kapitalismu s láskou.
Michael Moore se v něm pokoušel jít pod povrch věcí a chtěl se
zastávat obyčejných lidí. Popsat, co asi tak opravdu
prožívají. Konflikty s firmami a bankami, exekuce, rozvrat
životních hodnot, tragédie malé i větší. V deníku Dnes napsala
známá novinářka: Prosím vás, vždy to vidíme denně v televizi!
Je to nuda!
Cynismus, s jakým se redaktoři předních deníků vyjadřují
k lidským tragédiím, je blízko cynismu německých politiků,
kteří doporučují Řekům prodat Akropolis. Svět se už
definitivně rozdělil na syté a hladové. Jedni druhým
nerozumějí. Zapomněli na společné lidské východisko.
Odkud jsme vzešli? Nebo ještě líp: Proč tady na světě jsme?
Někdo říká, že jsme tady proto, abychom rozmnožovali majetek.
Někdo říká, že proto, abychom sebe rozmnožovali. Musíme mít
děti a ty budou mít zase děti a ty také budou mít děti a to
jediné má smysl. Kdo chce, ať tomu věří, že to je celý náš
úkol na Zemi.
Pravdu musíme jako vždy vydolovat, je hluboce skrytá. A ta
pravda o tom, proč tady jsme, je jediná: Nevíme. My to nevíme.
Ve chvíli, kdy odhalíte tuto skrytou pravdu a zjistíte, že o
ní nemusíte pochybovat, protože ji odhalily už desítky a
stovky generací před námi, máte pokoj. Najednou se vám uleví.
Jestliže to nevíme, pak je naší povinností chovat se ke všem
lidem na světě stejně, usilovat o rovnost všech pod sluncem, o
stejné podmínky k životu. A těm, kteří je nemají, pomáhat
vyrovnat handicapy. Slušná společnost se pozná podle toho, že
pomáhá těm nejslabším. Je smutné, že mohu s jistotou
prohlásit, že naše společnost to není. Je smutné, že mohu
s jistotou totéž říci o novinářích, kteří mají stejnou
povinnost: psát tak, aby pomáhali slabým a potřebným. Místo
toho se stavějí na stranu úspěšných mafií.
Každý, kdo píše, měl by odkrývat skutečný stav věcí. Svět se
nám jeví jinak, než jaký je doopravdy. Odkrýváme ho, dolujeme
pravdu a objevujeme řád zisku, chamtivosti a zla. A jsou lidé,
kteří vynakládají velkou energii a úsilí na to, aby nás
přesvědčili o opaku. Vydávají velké peníze na zakrývání toho,
že demokracie už není demokracie, že růst blahobytu není pro
všechny, že jsme ztratili z očí cíl, a nevíme, proč ze sebe
děláme otroky. Možná, že Řekové pořád žili, jako se žilo v
Řecku dřív, trochu šťastněji a spokojeněji než ostatní. Možná
je ani nenapadlo, aby šli do penze v sedmašedesáti jako Němci
a klidně chodili v jedenašedesáti, i to je dost. Možná se jim
nechtělo štvát se a honit za kariérou a říkali si: Přece
nejsme padlí na hlavu!
A jestli se někde stala chyba, tak rozhodně ne u Řeků, ale u
plánovačů ekonomických štvanic, kteří nepočítali s lidským
faktorem, s rozumem. Jestli nám ještě trochu rozumu zbylo,
měli bychom se postavit na stranu Řeků a jejich způsobu
života. To my se potřebujeme změnit, ne Řekové.
Možná, že ve chvíli, kdy čtete tento fejeton, je už všechno
zase jinak. Určitě se najde chytrý ekonom, který poradí, že by
měli Řekové víc utrácet, aby se jim rozhýbala ekonomika, a
jiný, který navrhne, že by měli ve všech zemích Evropské unie,
nejenom v Řecku, okamžitě zkrátit všechny rozpočty a odebrat
všem všechny sociální dávky, zejména chudým, kteří neumějí být
úspěšní, přestože se je to snažíme pořád naučit, snížit platy,
zrušit další výhody, jako je mléko pro děti nebo léky pro
nemocné, protože každý má být zdravý a bohatý.
Možná, že se probudí slepý básník Homér a napíše další Iliadu,
která už nebude o Trójské válce, ale o poslední lidské válce
mezi rozumem a hloupostí. |
