|
|
Cesta Fynese Morysona do Čech
„Čechové se strojí obdobně jako Němci, mají zalíbení
v zelených, žlutých a vůbec světlých barvách, avšak častěji
než Němci chodí v hedvábech a aksamitech a zdobí se vlastními
nepravými drahokamy. Že se do Prahy sjíždějí vyslanci ze všech
stran světa a že zde prodlévají taliánští obchodníci, jsou
Čechové zkaženější cizími módami než Němci. Manželky měšťanů
mívají na hlavách velké šedivé čepce, chlupaté jako šedivá
králičina a do tvaru včelího oulu, či malé nahnědlé sametové
čepečky přilehlé těsně k hlavě, v zadní části rozstřižené a
s vystupujícím lemem...“
 Autor
tohoto „pozorování“ Fynes Moryson (1566–1630) pocházel
z rodiny váženého člena parlamentu. Studoval na univerzitě
v Cambridgi, dosáhl hodnosti bakaláře a mistra svobodných
umění a věnoval se studiu občanského práva. V květnu roku 1591
se vydal s finanční pomocí své koleje na „velkou pouť“, která
tehdy patřila k dokončení studia mladého muže. V letech 1591
až 1593 procestoval Německo, Nizozemí, Dánsko, Polsko, Čechy a
Moravu, Rakousko, Itálii, Švýcarsko a Francii a v květnu 1595
se vrátil zpět do Londýna. Už v listopadu téhož roku se ale
vydal na druhou velkou cestu, která ho vedla přes Benátky do
Jeruzaléma, do syrské Antiochie, na Krétu a do Cařihradu. Do
Londýna se navrátil v červenci 1597.
Své poznámky a postřehy z cest zpracoval do Itineráře, který
vydal roku 1617. A právě z tohoto díla jsou sestaveny další
vltavské Stránky na dobrou noc (v pořadu z roku 2007 v režii
Dimitrije Dudíka účinkuje Bořivoj Navrátil), jež jsou zároveň
příspěvkem k projektu Britský rok. Morysonův Itinerář spojuje
moudré rady pro cestovatele s praktickými informacemi, které
by měl znát cestující „gentleman“. Má smysl pro zachycení
barvitých stránek života cizích národů, je rozumný a
střízlivý, i když ho zvědavost občas vede do dobrodružných
situací. Vydávaje se za Francouze, navštívil v římském sídle
jezuitského řádu kardinála Bellarmina, jako Němec si prohlédl
španělskou pevnost. Je dobrý člen anglické církve a snaží se
vyhnout papeženským obřadům.
Moryson má řadu výborných postřehů, i když některé je nutno
uvést do správných souvislostí. Správný je například postřeh,
že „obchod“ v Čechách je v rukou cizinců, Němců a Italů, ale
jeho tvrzení, že Čechy nemají zboží na vývoz, neodpovídalo
skutečnosti. Chválí „české pivo“ stejně jako „levné a dobré
české hospody“, tedy ubytovací a pohostinská zařízení. V
obsáhlé pasáží popisuje, jak se Němci náramně oddávají neřesti
pití, zeširoka líčí německé pijácké zvyky či hospodské
šarvátky. Své líčení završuje srovnáním: „Toliko německé ženy
jsou střídmé v jídle a pití, a jak já je poznal, nadmíru
vynikají všemi ctnostmi. Jen v Čechách pijí ženy stejně mocně
jako muži (či jenom o poznání méně), což nepochybně je skvrnou
na jejich cudnosti a dobré pověsti. Muži v Čechách pijí pokud
možno ještě víc než Němci a všeobecně se více oddávají
obžerství, ženy si denně silně přihýbají vína i piva, což by
jim u Němců bylo na ouhonu.“
Morysona zaujalo i to, že rudolfínská Praha nebyla jenom
jedním ze středisek manýristické kultury, ale také středisko
módy, přejímané rovnou z Itálie, která platila za Paříž 16. a
17. století. A taktéž „o císaři a císařství“ se dověděl dost a
měl dobré, i když trochu zaujaté informátory. Byli to zjevně
lidé, kteří měli blízko ke dvoru a kteří umožnili Morysonovi i
intimní pohled na císaře Rudolfa II.
Stránky na dobrou noc ze čtyř stovek let starých zápisků
Angličana Fynese Morysona uvádí od pondělí 12. dubna vždy od
23.00 Český rozhlas 3 – Vltava.
(bez)
|
