|
|
 Přemysl
Hnilička, publicista
Dva návraty – do minulosti i současnosti
Stanice Vltava uvedla v prvním březnovém víkendu obnovenou
premiéru Dykova dramatu Zmoudření Dona Quijota, které v roce
1957 nastudoval Miloslav Jareš. Už v dobové recenzi se
hovořilo o „pozoruhodné rozhlasové relaci“ – a i dnes můžeme
psát podobně. Je pravda, že nahrávka už je (nejen) technicky
poněkud omšelá a výkon Ladislava Boháče notně patetický; je to
ale patos upřímný a pravdivý, odpovídající plně záměru ukázat
střet snílkovského světa se světem realistickým, který
přistřihuje vše kolem sebe podle svého nevelkého rozhledu. Oč
je Boháčův Quijote patetičtější v celé hře, o to je
působivější v tragickém závěru, v němž odhazuje rytířské snění
a přijímá malý, přízemní svět – v němž však nedokáže žít.
Vedle Ladislava Boháče tato hra připomněla zapomenutého, avšak
skvělého rozhlasového herce Antonína Zíba v roli rozšafného
Sancho Panzy nebo Františka Hanuse jako chtivého otce Pedra.
Je dobře, že Český rozhlas umožňuje takovéto návraty ke svým
kořenům; byť poslech vyžaduje trpělivost, výsledkem je –
stejně jako u starých vín – dlouhá, příjemná vzpomínka.
Do současnosti nás (relativně) přenesl dokument Tomáše
Sedláčka Šťastné náhody Ludvíka Kundery, věnovaný
devadesátinám básníka, divadelního i rozhlasového dramatika a
milovníka čaje Ludvíka Kundery (premiéra 21. března). Redaktor
nás provedl po básníkově kunštátském domovu, seznámil nás
jemně a nevtíravě s každým detailem, který nemůžeme vidět.
Velmi snadné bylo si představit Kunderovu knihovnu i její
„filiálku“ v bývalém chlévě. Jinak byl ale naším hlavním
průvodcem sám Kundera; průvodcem vtipným, i v přímé řeči
básnivým. Po procházce Kunderovým bydlištěm následovala
procházka jeho básněmi – a pak už básník vzpomínal na své
angažmá divadelní či překladatelská. Na dokumentu je zřetelně
poznat, že byl k poctě Ludvíka Kundery sestříhán z několika
samostatných materiálů – popravdě to však při poslechu ani
tolik nevadí. Zamrzí jen to, že nedojde na vzpomínky, týkající
se rozhlasové tvorby (a že toho Ludvík Kundera napsal pro
rozhlas mnoho). Je také škoda, že – byť dramaturgie Vltavy
zařadila do vysílání celkem tři pořady, věnované Ludvíku
Kunderovi – nezazněla žádná z jeho rozhlasových her. Třeba
skvělá inscenace Dva ve vánici by si reprízu určitě
zasloužila. |
