Číslo 21 / 2010.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s klavíristou.
Martinem Kasíkem.

Dobrodružný festival Concentus Moraviae

Touha po dobrodružství, po překročení vzdálených horizontů a po poznání dosud nepoznaného je vlastní lidem odnepaměti. Možná však zůstává návštěvníkovi koncertů klasické hudby utajeno, že dobrodružství může prožívat také poté, co překročí práh koncertního sálu. Patnáctý ročník festivalu Concentus Moraviae, který proběhne mezi 29. květnem a 26. červnem, si vetknul symbol dobrodružství do znaku – bude všem jeho návštěvníkům po více než čtyři týdny společníkem, který jim pomůže odhalit nečekané a neslýchané podoby hudby a stane se společným jmenovatelem pozoruhodných hudebních setkání a průvodcem po překrásných místech jižní Moravy a Vysočiny.

Jazz a hudba minulosti

Hudební řeč žánrů, které dělí staletí, promlouvá překvapivě mnoha společnými slovy. Nikoho neudiví, že hudba Johanna Sebastiana Bacha je inspirací hudebníkům všech následujících epoch. Stejně tak ale pro hudebníky věnující se hudbě minulých staletí může být bezedným pramenem jazz. Vždyť snaha o probuzení staré hudby a o její přiblížení publiku v živosti a bezprostřednosti jako by vznikala právě teď, před našima očima, je hledáním toho, co je nejvlastnější podstatou jazzu. Tak, jak nechávají promlouvat jazzoví hudebníci svoji fantazii a kreativitu, promlouvali i hudebníci minulosti ke svému publiku. Koncertní život minulého století společně s kultem hudebního záznamu však zakonzervovaly provádění repertoárových děl klasiky do podoby, která je na jednu stranu často vzdálená představě, s níž autor své dílo komponoval, na druhou stranu neskýtá mnoho prostoru pro osobitý a tvůrčí přístup. Každý student hudby jistě nesčetněkrát vyslechl z úst pana profesora okřídlenou větu: „Hrává se to takto.“ Začlenit se do interpretačního mainstraemu v technicky co nejdokonalejší podobě se stalo nejvyšší metou a osobitost a kreativita nežádoucím prohřeškem.
Pokud však u hudby 19. a 20. století máme to štěstí, že skladatelé s postupem doby – a snad s klesající důvěrou v interpreta – postupně stále přesněji zaznamenávali svoji představu o její znějící podobě, u hudby starší je tomu zcela jinak. Čím je hudba naší době vzdálenější, tím je zápis méně úplný, prostor pro interpreta větší a jeho kreativita, podpořená věděním a umem, nepostradatelnější. Skoro se zdá, že dějinná spirála zase jednou vykroužila neočekávanou křivku, aby v podobě jazzu vrátila po staletích hudbě živel kreativity a tvůrčího rozletu, který se zdál být definitivně pohřbený zkostnatělými interpretačními tradicemi.

Symbol baroka

Při prvním nahlédnutí do dramaturgie s názvem Jazz a barokní hudba může být překvapivé, že barokní hudby nacházíme ve výčtu koncertů méně, než titul napovídá. Pokud však v improvizaci vytváříme společný prostor pro dialog tónů různých žánrů a hudebních stylů, bylo by úzkoprsé vymezovat se na období, do kterého je v učebnicích dějin hudby „zaškatulkováno“ časové rozpětí barokní hudby, tedy období 1600–1750. Vždyť barokní hudba se neobjevila jako blesk z čistého nebe s posledními vteřinami 16. století a nerozplynula se smrtí Johanna Sebastiana Bacha. Symbol baroka jsme zvolili jako pomyslnou křižovatku, kde se střetávají cesty, které přicházejí ze vzdálených staletí a světů, aby se spojily v pestrou mozaiku nekonečně rozmanitého světa barokní hudby.
Interpreti i posluchači zpravidla nahlížejí na hudbu minulosti na základě zkušeností s hudbou následujících staletí a z perspektivy současnosti. Abychom však obraz této mozaiky lépe pochopili, je dobré učinit několik kroků zpátky a vydat se z naší barokní křižovatky po cestách vedoucích proti proudu času ke kořenům evropské hudební kultury, dotknout se gregoriánského chorálu, za jehož několik tónů byl Mozart ochoten vyměnit celé své dílo, nahlédnout do labyrintu franko-vlámské vokální polyfonie nebo navštívit vzkvétající renesanční italská města.

Dobrodružství dramaturgie

Dobrodružství první však čekalo dramaturgy festivalu – tedy mě a Jaromíra Honzáka – již při sestavování festivalového programu. Přistupovali jsme k němu s pocity ne nepodobnými pocitu hudebníka, jenž vstupuje na pódium s kolegy, které potkává poprvé a se kterými se má utkat s výzvou společné improvizace. Lehké mrazení v zádech a pocit nejistoty však vystřídalo zaujetí a vzrušení z doteku neznámého. V dramaturgii letošního festivalu najdete programy nabízející čistě barokní nebo předbarokní hudbu, večery jazzové a projekty, které spojují oba dva světy. Řada z těchto projektů se zrodila z iniciativy festivalu a dost možná vznikla neobvyklá propojení, která budou mít další život a obohatí českou hudební scénu nejen v podobě festivalového koncertu.
Festival symbolicky zahájí dílo, které letos oslaví 400. výročí svého vzniku a  je jedním z pilířů evropské hudby: Mariánské nešpory Claudia Monteverdiho spojují jako žádné jiné dílo probouzejícího se baroka hudební řeč Monteverdiho předchůdců s neuvěřitelně vizionářskou fantazií svého tvůrce, která z Nešporů činí dílo navždy moderní. Monteverdi v něm propojil nejen minulost se svojí přítomností, ale i s věčností.
Konec festivalu bude zarámován programem svrchovaně barokním, kdy mladá francouzská virtuoska a vycházející charismatická hvězda světa staré hudby Amandine Beyerová se svým souborem Gli Incogniti představí vivaldiovský program, aby rozehrála nejpestřejšími barvami partitury slavného Benátčana. Z dalších zahraničních hostů není třeba příliš představovat francouzského kontratenoristu Dominiqua Visse, který za neobvyklého doprovodu provede originální program s hudbou sedmi staletí. Gejzír italského temperamentu slibuje koncert dua Beasley – Morini. Marco Beasley je zpívajícím hercem a hrajícím zpěvákem a jako nikdo jiný dokáže vtáhnout posluchače do děje příběhů, které za doprovodu Guida Moriniho svým zpěvem vypráví.
Zcela jiného rázu bude večer gambisty Paola Pandolfa v jedinečném mystickém prostředí řeznovického kostela sv. Petra a Pavla. Jeho sólový večer je nevšední výzvou a příležitostí nahlédnout do improvizační kuchyně jednoho z nejvýznamnějších gambistů současnosti. Vokálně-instrumentální soubor německého flétnisty Michaela Forma Les Flamboyants nás unese do reje vzkvétajících měst vrcholné renesance a milovníci vokálního umění zajisté neopomenou koncerty souboru „amarcord“. Posluchači nezůstanou ochuzeni ani o dobře známá jména domácí scény staré hudby, jako je Marek Štryncl a jeho Musica Florea, Barbara Maria Willi s Capellou Apollinis nebo Jana Semerádová se souborem Collegium Marianum.

Dialog žánrů

Také v oblasti jazzu přivítáme řadu vynikajících zahraničních hostů, jako je italský trumpetista Flavio Boltro a jeho v Paříži žijící krajan, klavírista Giovanni Mirabassi, Jaromír Honzák představí se svým kvintetem amerického saxofonistu Chrise Cheeka a perličkou v jazzové části dramaturgie bude vystoupení polského Jagodzinski Tria. Klavírista Andrzej Jagodinski originálně zpracovává inspirace hudbou Fryderyka Chopina a jeho koncert bude protipólem projektu Najponk – Monika Knoblochová za spoluúčasti kontrabasisty Tarase Vološčuka, který pod tajuplným názvem Just about Love skrývá konfrontaci (nejen) Bachovy hudby s jazzem. Jsem rád, že významně je v dramaturgii festivalu zastoupena mladá česká jazzová scéna se jmény jako David Dorůžka, Tomáš Liška, Marcel Bárta, Pavel Hrubý nebo Dorota Barová.
Živelnou muzikalitu ve spojení s elegancí barokních tanců slibuje česko-slovenský projekt tria Pacora (s prvky jazzu a lidového folkloru) vytvořený společně s flétnistkou Janou Semerádovou. Dialog a improvizace – to jsou atributy programů, které propojují ranou polyfonii začátku 14. století a jazz v podání vokálních souborů Affetto a Tiburtina a jejich jazzových hostů.
Zvláštní místo v programu festivalu mají mezinárodní scénické projekty Scapinové a Opera o Landeborkovi. Scapinové je společný projekt souboru Collegium Marianum a francouzských herců – specialistů na barokní scénický projev. V inspiraci Molierovou komedií Scapinova šibalství spojuje hudební improvizaci s brilantním komediálním herectvím. V podobném duchu je nesena humorem sršící operní fraška Opera o Landeborkovi za účasti slovenského orchestru Solamente Naturali a členů souboru Affetto v sólových rolích.

V souznění s krajinou

Mohl jsem jmenovat pouze některé z řady pozoruhodných programů, které letošní festival Concentus Moraviae nabízí. Věřím, že se nám vedle pestré dramaturgie podařilo iniciovat vznik projektů, které budou žít svůj život i po skončení festivalu a otevřou dvířka k další spolupráci mezi hudebníky rozličných žánrů.
Nesmíme zapomenout, že nedílnou součástí festivalových koncertů je genius loci jižní Moravy a Vysočiny a že inspirativní prostředí, ve kterém se festivalové koncerty konají, je stejně nepostradatelnou součástí dramaturgie festivalu jako vynikající výkony umělců. Doufám, že vy, vážení návštěvníci koncertů, přijmete pozvání k účasti na dobrodružné cestě na křídlech fantazie a že jiskra radosti z improvizace přeskočí i do vašich srdcí.

Václav Luks, dramaturg festivalu Concentus Moraviae