|
|
 Wolfíček
vyskočil císařovně na klín
Dne 12. října 1762 hraje ve vídeňském Schönbrunnu šestiletý
Wolfgang Amadeus Mozart před císařskou rodinou. Jak píše v
jednom z dopisů jeho otec Leopold: „Veličenstva nás přijala
tak neobyčejně milostivě, že se to bude zdát báchorkou, až o
tom budu vyprávět. Dost! Wolfíček vyskočil císařovně na klín,
vzal ji kolem krku a pořádně zhubičkoval.“
Pátého prosince 1791 umírá Mozart v bolestech a opuštěný; jeho
rakev k hrobu nedoprovodil nikdo z přátel a kolegů ani jeho
žena. Tělo bylo odvezeno na hřbitov svatého Marka a pohřbeno
do společného hrobu. Místo Mozartova posledního odpočinku
nebylo nijak označeno.
Hodnověrným svědkem událostí, které se odehrály mezi rokem
1763, kdy Mozartova rodina byla na prvním velkém zájezdu za
hranice, a rokem 1791, kdy skladatel předčasně ve svých
pětatřiceti letech zemřel, je dochovaná Mozartova
korespondence. Dopisy a jejich části, které zazní v neděli 6.
června v 9.30 rozhlasovém Souzvuku stanice Vltava, jsou
adresovány rodině – matce, sestře, manželce Konstanci a
především otci, pedagogu a rádci, z jehož trochu pedantského
vedení a vlivu se Mozart později obtížně vymaňoval.
Dopis datovaný 11. ledna 1787 v Praze psal Mozart Gottfriedu,
svobodnému pánu Jacquinovi, s jehož rodinou byli Mozartovi v
důvěrném a přátelském styku. Dva dopisy se zoufalými prosbami
o finanční pomoc jsou adresovány Michaelu Puchbergovi
(obchodníkovi a členovi téže zednářské lóže, jako byl Mozart),
který skladateli vypomáhal menšími i většími finančními
částkami. A konečně tři měsíce před svou smrtí píše Mozart
dopis Lorenzovi da Ponte, libretistovi Figarovy svatby, Dona
Giovanniho a Cosi fan tutte.
Již za Mozartova života vznikaly o skladateli legendy a obraz
jeho osobnosti byl mnohokrát retušován, karikován nebo naopak
zbožšťován. Podstatná zpráva o jeho životě je uložena
především v jeho hudbě, ale také v dopisech.
Jana
Franková, herečka
|
