|
|
 Pavel
Kohout, ekonom
O nedokonalosti finančních trhů
Věříte, že finanční trhy mají rozum? Stačí se podívat na
historii evropské finanční krize. „Euro učiní přítrž zmatkům
či krizím na finančních trzích,“ prohlašoval v roce 1999
Thibault de Silguy, hlavní koordinátor zavedení společné měny.
„Euro poskytne stabilní a zdravý makroekonomický rámec.“ Trhy
mu věřily. Dokonce řadu let. Nechaly se obalamutit do takové
míry, že řecký dluh v dimenzi zhruba stovky procent HDP jim
nevadil. Trhy se nechaly omámit sliby politiků o růžové
budoucnosti. Může někdo tvrdit, že trhy jsou racionální, když
věří politikům?
Ještě v létě 2008 prohlašuje tehdejší německý ministr financí
Steinbrück, že finanční krize je čistě americká záležitost,
která se Německa a EU nijak nedotkne.
V průběhu roku 2009 vzniká akronym PIIGS pro Portugalsko,
Itálii, Irsko, Řecko a Španělsko. Anglické slovo „pigs“
znamená „vepři“. Výstižné pro země s vysokými dluhy a rizikem
finanční krize. (Jako kdyby to trhy o uvedených zemích dříve
nevěděly!) V listopadu 2009 krize skutečně propuká – v Řecku,
když se ukáže, že stát dluhové břemeno již neunese. Koncem
ledna 2010 nabízí Německo a další státy Řecku politickou a
morální pomoc. Finanční pomoc Řecko – podle vyjádření premiéra
Papandrea – nepotřebuje. Začátkem března dávají Německo,
Francie a MMF dohromady návrh záchranného balíku v hodnotě 45
miliard eur. Řecko tvrdí, že pomoc nepotřebuje. Během dubna
krize pokračuje. Je třeba zvýšit objem záchranného balíku na
110 miliard eur. Řecko tvrdí, že pomoc nepotřebuje.
Dne 23. dubna Řecko náhle přiznává, že pomoc potřebuje.
Trhy, v reakci na neschopnost, nepředvídatelnost a
nedůvěryhodnost politiků propadají panice. (Asi dříve věřily,
že politici jsou kompetentní, konzistentní a důvěryhodní!?)
Přes dva dlouhé týdny politici váhají.
V neděli 9. května 2010 po jedenáctihodinovém (!) zasedání
odsouhlasí ministři financí EU záchranný balík pro PIIGS
v celkové výši 750 miliard eur (včetně podílu MMF.) Jak bude
financován tento balík, když členské země nemají hotovost?
Peníze na zaplacení starých dluhů se získají – novými dluhy!
Ještě jinak řečeno: produktivní státy jako Německo, Finsko
nebo Nizozemí se zadluží, aby mohly za dotovanou úrokovou
sazbu půjčit méně produktivním – Řecku, Portugalsku,
Španělsku. Ovšem pozor, je tu jedna zásadní změna, která
pozornosti médií uniká. Evropská centrální banka zahájí nákup
státních i korporátních dluhopisů. Jak získá ECB peníze?
Jednoduše, několika úhozy na klávesnici počítače. Takzvané
kvantitativní uvolňování lze do češtiny přeložit jako lití
ničím nekrytých peněz do ekonomiky. Tato praxe byla až doposud
zakázána na žádost Německa, které s ní mělo začátkem dvacátých
let velmi špatné zkušenosti. Německý ministr financí Schäuble
byl urychleně hospitalizován. Prý kvůli alergii na nový lék.
Dobrá, věřme tomu.
A v reakci na oněch 750 miliard a na ohlášené pumpování peněz
euro posiluje, akcie rostou a riziková přirážka na dluhopisech
PIIGS výrazně klesá. Umíte si představit silnější popření
racionality trhů? Hořká pravda je, že trhy možná občas
propadají iluzím, ale politici v iluzích (a lžích) žijí. Pokud
jde o schopnost ekonomického rozhodování, trhy jsou stále
rozumnější než ekonomika řízená vládou. |
