|
|
 Ivan
Němec, teatrolog
Rozdával světlo až do svého setmění
Bůhví, proč se Shakespearova nekrvavá tragédie Timon Athénský
objevuje na divadelních jevištích jen zcela výjimečně. Nabízí
velké, stále živé téma, jímž je lidský nevděk, a zároveň je i
hořkou výpovědí o zvrácenosti doby. Jak nesmírně aktuální toto
drama vlastně je, jsem si uvědomil při poslechu jeho
pozoruhodného rozhlasového zpracování, které zaznělo v repríze
na stanici Vltava (12. 6. 2010).
Rozhlasová inscenace Timona Athénského, především pak sama
titulní postava, je ve shodě s dramatickou předlohou plna
kontrastů. Dobrosrdečný Timon rozdává kolem sebe, co hrdlo
ráčí. Jeho radost z toho, že může všechny sytit do
přecpanosti, se začne proměňovat ve chvíli, kdy přestane mít
prostředky a věřitelé žádají zpět své peníze. A tu se vznešený
Athéňan, který pro svůj stát již mnohé vykonal, obrátí
s naivní důvěrou na své přátele s prosbou o pomoc. A hle,
z hejna jeho věčně se lísajících a pochlebujících rektoskopů,
kteří ještě nestrávili včerejší večeři na jeho účet, se
vyklube smečka padouchů s hubami plnými zákonů, jimiž ho
odsoudí. Timonovo trpké zklamání vyústí v zuřivou nenávist
k lidem, jež vzroste až k obecnému odsouzení odlidštěné
společnosti, zbožně vzývající jen bohatství a úlisně
vyžírající člověka, kterého pak odkopne.
Dobře proškrtaný a zhuštěný text (úprava a dramaturgie Tomáš
Vondrovic) ve výborném překladu Martina Hilského ubíhá v živém
tempu celých sto minut, aniž by člověk mezi množstvím postav
ztratil orientaci. Vzhledem ke zkušenosti a mnohokrát
osvědčenému umu režisérky Hany Kofránkové se zdá až nadbytečné
obdivovat, jak dokáže pomocí hudby (Petr Mandel) a zvuků
navodit nejen odpovídající atmosféru, ale i barevně „vykreslit
dekoraci“ jednotlivých obrazů. Přesto mě vždy znovu fascinuje,
jak dokonalý a do detailu prokreslený herecký projev vypracuje
u každé postavy. Vynikající titulní roli vytvořil s hlubokým
vnitřním zaujetím Viktor Preiss. S jeho Timonem prožíváme
chvíle štěstí, cítíme jeho utrpení a rozumíme jeho zběsilému
vzteku.
Škoda, že Timona Athénského nelze některým politikům předepsat
jako povinnou četbu. Ale kdoví, jestli by to k něčemu bylo. |
