|
|
 Pavel
Kohout, ekonom
Proč je penzijní reforma nutná
Když komise pro penzijní reformu pod vedením Vladimíra Bezděka
publikovala krátce po volbách svoji závěrečnou zprávu, strhl
se podle očekávání poprask. Jako spoluautor zprávy jsem čekal
smršť veřejné kritiky kvůli návrhu povinného spoření tří
procent ze mzdy a kvůli snížení odvodů z mezd výměnou za
zvýšení dolní sazby DPH.
Výsledek lobby penzijních fondů, asociální opatření. Přesně
tento typ kritiky jsem čekal. A tvrdím, že je neoprávněná.
Návrh na povinné spoření nemá za cíl zajistit penzijním fondům
pohodlné žně. Naopak, návrh počítá s možností, že si klient
vybere z řady možností, takže penzijní fondy budou vystaveny
ostré konkurenci. Kdo totálně nevěří bankám, fondům,
investičním společnostem a zprostředkovatelům, bude mít podle
návrhu možnost investovat své peníze přímo do státních
dluhopisů.
Státní dluhopis je cenný papír, který zakládá státu povinnost
platit úroky a jistinu podle předem přesně stanoveného
kalendáře. Srovnejme to s průběžným penzijním systémem. Člověk
také platí státu, ale nemá dopředu garantovanou žádnou
jistinu, natožpak úroky. V tomto srovnání by dluhopisy
znamenaly velký pokrok směrem k ochraně občanů před libovůlí
státu.
A vůbec – je lepší jít do penze s balíkem finančních úspor
(které navíc rodina může zdědit), anebo s holým zadkem a
balíkem slibů? Co byste řekli vy?
Pokud jde o snížení odvodů z mezd a zvýšení dolní sazby DPH,
jde o dobrý obchod. Že postihne i současné důchodce? Nejen je.
Postihne úplně všechny. Český penzijní systém je Titanic
s velkou dírou pod čarou ponoru. Kdyby Česká správa sociálního
zabezpečení byla akciovou společností, dávno by měla povinnost
vyhlásit sama na sebe konkurz. Její budoucí závazky totiž
mohutně převyšují hodnotu pohledávek.
Za těchto okolností musí k pumpám všichni. Zvýšení dolní sazby
DPH je navíc spravedlivé, protože postihne všechny podle
spotřeby. Budou platit všichni, kdo se budou chtít najíst,
včetně například zneuživatelů sociálních dávek, sběračů
barevných kovů, drogových dealerů, prostitutek a jejich
pasáků, bývalých komunistů včetně Miloše Jakeše a dalších
podobných skupin. A co nešťastní slušní důchodci? Těm jistě
vypomohou jejich slušně vychované děti.
Snížení odvodů z mezd zlevní práci, trochu přispěje k růstu
zaměstnanosti a k hospodářskému růstu. Samozřejmě bychom mohli
i zvýšit odvody z mezd. Pak bychom ovšem riskovali, že
dopadneme jako Belgie nebo Maďarsko. Zaměstnanci v těchto
zemích odvádějí více než Češi (Belgičané asi o 12 procentních
bodů). Ovšem Belgie má nezaměstnanost trvale nad úrovní deseti
procent a státní dluh kolem 100 procent hrubého domácího
produktu. Jak bude belgická ekonomika fungovat od nynějška za
pár let, je velká otázka. Západní Evropa nyní vytlouká klín
klínem a dluh dluhem.
Opravdu bychom chtěli takto skončit? Pokud je vám nad osmdesát
a nemáte děti, může vám být jedno, kde bude ekonomika naší
země za nějakých dvacet let. Nám ostatním by to jedno být
nemělo. A nezáleží na tom, jaké má kdo politické názory.
Politika je jedna věc. Elementární hospodářská zodpovědnost je
věc úplně jiná. |
