|
|
Londýn pro mírně pokročilé
V Londýně je stále co dělat. Říká se, že kvůli svému
proměnlivému počasí a častému dešti je město vždy připraveno
nabídnout alternativní variantu zábavy. Prožila jsem tu takřka
půl roku života, a ačkoliv se v Londýně počasí skutečně velmi
záhy stane předmětem hovoru, většinou bylo pěkně, což mi
umožnilo strávit spoustu času procházkami a průzkumem města.
 Londýn není třeba zevrubně představovat. Většina turistů si
však bohužel myslí, že při jeho návštěvě musí zajít na
Trafalgar Square, svézt se na London Eye a nakoupit na Oxford
Circus. To vše samozřejmě přináší určitý typ zážitku, nicméně
přiblížit se více k místní rozmanité kultuře vyžaduje udělat
krok stranou a vydat se cestou vlastních objevů a
dobrodružství.
Henry Moore v parku
Do Londýna je dobré pořídit si holínky. Při procházkách
rozlehlými parky je opravdu oceníte, zvláště v jarních
měsících, kdy je půda vlhká a cestičky zablácené.
Hampstead Heath je městským parkem na severu hlavního města
Velké Británie, kde se můžete procházet dlouhé hodiny a máte
pocit, jako byste si vyjeli do přírody daleko za město. Je
proslulý zejména mnoha rybníky, rozdělenými na pánský, dámský,
rybník pro psy a rybník pro kachny, které se v jeho areálu
nacházejí. Z nejvyššího vrchu parku je pěkný výhled na
metropoli.
Jisté části Hampstead Heath připomínají svojí vegetací hotový
prales, který tu bují naprosto volně, bez jakýchkoli omezení.
Osamocená torza kmenů stromů umístěná v krajině, ať již v
neuspořádané houštině, či na rozlehlé zelené pláni, občas
připomínají hotová sochařská díla.
 Najít ten pravý sochařský výtvor může být však mnohem
složitější, mluvíme-li o skulpturách slavného britského
sochaře Henryho Moora. Tento umělec je ve své zemi nesmírně
hýčkán, nikoliv nezaslouženě. Kromě jeho sochy v Hampstead
Heath je možné nyní až do srpna navštívit i výstavu jeho
plastik připravenou galerií Tate Britain.
Pracovat se sochou v prostoru a zejména vystavovat ji pod
širým nebem bylo krédem tohoto umělce. Socha, nebo spíše
sousoší – dvě ležící figury „č. 5“ – v areálu Kenwood House
umělec vytvořil v letech 1963–1964 a působí nesmírně
monumentálně, masivně, hmotně, a přesto při obchůzce ze všech
stran dynamicky a proměnlivě.
Kousek od cestičky do lesa, v rohu na rozlehlé travnaté louce
před Kenwood House, tyčícím se na jejím úpatí, zároveň vyhlíží
socha jako zvláštní uzemňující element, vedle kterého je
příjemné na chvilku posedět a rozjímat.
Do baru na kizombu
První věc, která vás na Londýně zaujme, je multikulturnost, s
níž se setkáte takřka na každém kroku. A právě díky této
rozmanitosti a možnostem, jak trávit volný čas, se vám město
začne pomalu dostávat pod kůži.
Počínaje různými druhy restaurací, barů, hospod, kaváren,
putyk a kluby konče – vybírat můžete podle specifik
jednotlivých čtvrtí nebo podle programu konkrétního večera,
pokud mluvíme o trávení volného času především v nočních
hodinách.
Milovníci tance, kteří své hobby berou opravdu vážně, si mohou
zvláště přijít na své. Je zcela běžné, že ve večerních
hodinách začínají v různých barech taneční kurzy pro různě
pokročilé nadšence, které se poté přehoupnou v celonoční
taneční party. Vstupy jsou většinou zdarma a dámy rozhodně
nemusejí mít obavy přijít do takového podniku bez tanečního
doprovodu.
 Kizomba je tanec původem z Angoly z konce osmdesátých a
počátku devadesátých let a v Londýně je velmi oblíbená,
ačkoliv na ni můžete běžně narazit například i v Portugalsku,
zejména v Lisabonu, díky komunitám přistěhovalců, kteří tento
tanec etablovali do místních klubů. Právě proto je kizomba
dost často považována za tanec původem z Portugalska. Je
charakteristická zejména svou smyslností – jedná se o
partnerský tanec smíchaný z různých hudebních a tanečních
afrických prvků (semba, zouk, tango, merenque).
Když narazíte během své „bar tour“ na klub, kde se k sobě
procítěně tisknou hlavně černošské páry, a máte pocit, že
každého obklopuje jakási aura intimity, nebojte se jít dovnitř
a u baru si dát nějaký drink. Většinou je pochopitelně lepší
strávit večer na tanečním parketu, ale pokud budete i jen
pozorovat dění kolem sebe, rozhodně to pro vás bude silný
zážitek.
V londýnských Benátkách
Londýnská čtvrť Camden Town je známá především jako místo
alternativní kultury se silným nádechem punku a rocku. Zdejší
proslulé trhy rozeseté kolem kanálu Regent's Canal slouží jako
výkladní skříň všelijakých subkulturních artefaktů.
Regent's Canal protínající i nedalekou londýnskou zoologickou
zahradu je vynikajícím místem pro procházky a také pro
jogging, kterému Londýňané holdují ve velké míře. Běh kolem
kanálu tudíž může být příjemným zpestřením při sportování ve
městě. Regent's Canal se vine prakticky napříč celým Londýnem,
ale z Camdenu do městské části Islington vede jeden z
nejdelších úseků, který je uzpůsobený pro pěší i cyklisty.
Kanál tak trochu připomíná italské Benátky poněkud
industriálnějšího, nikoliv však nemalebného rázu. Graffiti a
nejrůznější malůvky zdobí stěny obepínající kanál i vnitřní
oblouky viaduktů. Těch je bezpočet a některé jsou tak úzké a
nízké, že tudy projde jen jeden člověk a vyšší lidé musí
sklonit hlavy.
 Nesmírně zajímavé je pozorovat okolní domy. Některé svými
kulatými okny nezapřou inspiraci loděmi a ponorkami. Za
pozornost rozhodně stojí i obytné domy navržené architektem
Nicholasem Grimshawem v letech 1988 a 1989, jež působí značně
futuristickým dojmem – přecházejí až v méně půvabný
supermarket Sainsbury's.
Kolem kanálu a zvláště pak v rozlehlých přístavištích je možné
zahlédnout také příbytky alternativnějšího rázu – dlouhé
uzoučké obydlené lodě, na jejichž přídi si v odpoledním slunci
dávají jejich obyvatelé s přáteli pivo z plechovky.
Regent's Canal byl po mnoha nepříjemnostech, které jeho
realizaci provázely (problematický odkup pozemků, technické
nesnáze, jež zapříčinily smrt mnoha dělníků), otevřen v roce
1820 a jeho ředitelem se stal architekt John Nash. Podařilo se
tak propojit Paddington Canal s Temží.
Vyrazíte-li někdy do těchto končin, udělejte si kratičkou túru
a odpočiňte si od ruchu velkoměsta. Se všudypřítomnými
turistickými značkami rozhodně nezabloudíte, a navíc si
prohlédnete Londýn z neobvyklé a rozhodně ne nezajímavé
perspektivy.
Říká se, že nejlepší způsob, jak město poznat, je ztratit se v
něm. To v případě Londýna není úplně možné, protože takřka na
každém kroku na vás číhá něco, o čem jste již dříve slyšeli
nebo četli, jsou tu stovky kultovních míst, ulic, orientačních
bodů. Koncentrace těchto „záchytných bodů“ je někdy až
neuvěřitelná, což koneckonců činí Londýn zajímavým a důležitým
místem, kam se budou vždy sjíždět lidé různých kultur, aby k
té stávající přidali i trochu z té své. A učinili město
přitažlivým pro další generace.
Jarka Šnajberková, fotografka, studentka FAMU |
