|
|
 Andrea
Hanáčková, publicistka
Plachý abbé v létě rozmarném
Rozhlasová benefice nabízí mnoho možností, jak ve zvuku
představit život umělce. V daném žánru vynikala v devadesátých
letech Eva Svobodová, velmi hutné črty umí vytvořit Robert
Tamchyna.
Hodinová Benefice pro Františka Řeháka, kterou v premiéře 5.
července představil Český rozhlas Olomouc, vyzvedla
příslušnost k Olomouci jako erbovní znak tohoto herce. Když ho
slyšíme v záznamu slavného Lomanova monologu ze Smrti
obchodního cestujícího, je zřejmé, čím zaujal Otomara Krejču a
proč tolika režisérům stálo za to, zvát si Řeháka ze vzdálené
Olomouce na významnější role ve filmu i v televizi.
Autoři – dramaturg Jan Sulovský a režisér Michal Bureš – se
ujali role průvodců pořadem a zároveň se pasovali do rolí
interpretů Řehákova života a herectví. V původním záměru mělo
jít asi o volný rozhovor s drobnými zamyšleními a osobními
vzpomínkami. To by ovšem ve studiu musely zřejmě sedět i
povolanější persony, například divadelní kritik, filmový
režisér nebo třeba herec-kolega. Takto jsou moderátorské
vstupy vystlané množstvím klišé a banálními otázkami typu
„Jakou roli hraje v životě herce štěstí?“ Až v poslední
třetině pořadu věnované Řehákovu rozhlasovému umění jsou
poznámky dvou rozhlasáků relevantní. Naštěstí sám herec ve
svých vzpomínkách dodává pořadu potřebnou faktografii ve
zmínkách o lidech, s nimiž se potkal, a rolích, které
nastudoval. Především však František Řehák vždy znovu vrací
pořad do žánru benefice, když zazní jeho jemně zastřený hlas,
pevný, a přesto křehký, tak dobře usazený ve fýzis svého
nositele.
Zjevně vždycky spíše glosující pozorovatel lidí než
protagonista hlavních rolí zůstává do paměti zapsán nejen jako
plachý abbé z Menzelova Rozmarného léta, ale i svým patrně
klíčovým životním rozhodnutím, které z něj napořád udělalo
„olomouckého herce“. Toto označení se přitom nestalo synonymem
maloměstského mindráku, ale naopak předmětem dobrého životního
pocitu i hrdosti.
|
