|
|
 Kde končí veselý život studentský?
I režisér Tomáš Vorel, od něhož si pamatujeme Pražskou pětku,
Kouř nebo experimentující grotesku Skřítek, se před bezmála
čtyřmi roky rozhodl nastoupit do již rozjetého vlaku
teenagerských komedií a natočil Gympl (neděle 5. září, ČT1,
20.00). Nalezneme tu základní rysy, které prostupují všemi
filmy zmíněného zaměření (viz Snownboarďáky, Experty,
Rafťáky...): výrazně karikované postavy dospělých – v první
řadě rodičů a učitelů – a naopak (sebe)obdivnou stylizaci
dospívajících, zjevně vybízejících věkově příbuzné publikum k
nejsnazšímu ztotožnění. A připojit lze velice zjednodušenou
syžetovou osnovu, odkazující k prázdninové bezstarostnosti, ať
již se odehrává kdekoli a kdykoli.
 Takže
sotvakoho překvapí, že studenty jednoho pražského gymnázia
vlastně výuka moc nezajímá, nepovažují přednášené poznatky za
upotřebitelné, chodívají za školu a učitele provokují
odmítavými postoji – v hodinách češtiny a literatury dokonce
kolektivně bzučí, až tím u nervního učitele (jenž nápadně
připomíná Plachtova vyučujícího z Cesty do hlubin študákovy
duše) vyvolávají pocity halucinací.
Jistě lze uvažovat, že film zachycuje jen sebejistou masku
hrdinů, která zakrývá jejich nejistotu, jenže režiséra pramálo
zajímá, co se pod ní skrývá. Konflikty s učiteli i rodiči,
kterými prochází ústřední trojice mladých lidí, dva chlapci
(Tomáš Vorel ml., Jiří Mádl) a dívka (Martina Procházková), se
totiž blíží předem dané tezi. V rodinném zázemí snadno
rozpoznáme modelový půdorys, počínaje rozvrácenými vztahy a
konče nedostatkem času na výchovu.
Režisér se upnul na jediný ústřední motiv, na sprejování.
Noční cesty do obtížně přístupných míst (do dopravního depa,
na střechy vysokých budov, dokonce na komín) a úprky před
policejními hlídkami mládeži poskytují adrenalinové vzrušení –
však také na dotaz, co svým počínáním sledují, hoši
odpovídají, že vůbec nic, že je to prostě baví.
Režisér své vzpurné studenty líčí v co nejlákavějším hávu
provázeném hip hopovou muzikou, jejich chování i skutkům
propůjčuje nablýskanou přitažlivost. Nic to nemění na
znepokojivém dopadu celého filmu: přes obdivné souznění s
dospívajícími hrdiny mimoděk upozorňuje na jejich
zdevastovanou duši, na korupci vládnoucí mezi dospělými. A
humor tak záhy zhořkne.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
