|
|
 Jazzová
esa podzimní Prahy
Hvězdy z kategorie nejzářivějších ozdobí program patnáctého
ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Struny podzimu,
který se v české metropoli rozkročí mezi zářím a listopadem.
Přestože na jména Jan Garbarek, Brad Mehldau či Dianne
Reevesová obvykle přísahá jazzové publikum, jejich záběr je o
dost širší – výstižně tak reprezentují originální koncept
přehlídky, jež už od poloviny devadesátých let významně
přispívá ke sbližování světů klasické hudby, jazzu či world
music.
 Norský
saxofonista Jan Garbarek, který 19. září s vokálním kvartetem
Hilliard Ensemble festival zahájí, patří k nejznámějším
jazzovým umělcům už od konce šesté dekády minulého století.
Hrál s kdekým, od Keitha Jarretta po Chicka Coreu, vždy se
však snažil stát stylově na pomezí – jazzu, rocku, vážné hudby
i folkloru. V Národním památníku na Vítkově představí svou
nejnovější nahrávku Officium Novum pořízenou (stejně jako
titul Officium z roku 1994, jehož se po světě prodalo na dva
miliony kusů) s renomovaným britským souborem Hilliard
Ensemble, specializujícím se na interpretaci renesanční
vokální hudby.
O tom, že v hudbě neexistují hranice, se posluchače pokusí
přesvědčit i americký pianista Brad Mehldau, který 26. října
do Obecního domu přiveze crossoverový projekt Love Songs
pořízený ve spolupráci s proslulou švédskou mezzosopranistkou
Annou Sofií von Otterovou na
 objednávku
Carnegie Hall. Pro oba muzikantské kreativce není cyklus
propojující klasiku, jazz i pop náhodným úkrokem, Mehldau s
oblibou aranžuje pro zpěv a klavír skladby Brahmse, stejně
jako Beatles nebo Radiohead a pro Renée Flemingovou zhudebnil
básně Rilkeho, zatímco von Otterová před pár lety na album
ctihodného labelu Deutsche Grammophon nazpívala hity Abby.
O kvalitách třetí z jazzových veličin Strun podzimu,
vokalistky Dianne Reevesové, se letos mohlo přesvědčit už
pražskojarní publikum. Čtyřnásobná držitelka Grammy se 21.
listopadu vrátí do Kongresového centra tentokrát s programem
vzdávajícím hold legendární Sarah Vaughanové, doprovodí ji
jazzové trio, ale i Pražská komorní filharmonie – očekávejme
další z možných podob současného jazzu.
Milan Šefl |
