|
|
 Ivan
Kraus,
spisovatel
Encyklopedie
„Příroda je ohrožena,“ pravil pan Bernheim.
Sotva se posadil ke stolu, prohlásil, že to nebude dlouho
trvat a všecka zvířata vyhynou. Důvodem je to, že zacházíme
neodpovědně s životním prostředím.
Řekl jsem, že jsem si toho nebezpečí dobře vědom. Nemám však
tušení, co mohu pro záchranu přírody udělat.
„To je jednoduché,“ usmál se pan Bernheim.
Položil na stůl první svazek desetidílné encyklopedie.
„Podívejte se třeba na velryby,“ ukázal na fotografii velkého
savce, „jednoho dne zcela zmizí. Jen proto, že naše společnost
je bezohledná a myslí jenom na zisk.“
Hned potom doplnil informaci vysvětlením: můžeme mít celou
encyklopedii se slevou. Ovšem jen pokud podepíšeme hned
smlouvu. To je podmínka pro výhodný nákup.
Podíval jsem se na velrybu. Někdo pořídil velmi pěkný snímek
toho obrovského a krásného živočicha. Uvědomil jsem si, že
velrybu znám a že nehrozí nebezpečí, že bych si ji spletl s
jiným zvířetem, a byl proto nucen hledat její podobu v knize.
Řekl jsem to panu Bernheimovi, který zastupoval firmu, jíž
osud velryby ležel velice na srdci.
Smutně se usmál a pravil, že s podobnou reakcí se bohužel
setkává u mnoha lidí.
„Máte děti?“ zeptal se.
„Máme dceru,“ řekl jsem.
„Tak vidíte,“ povzdychl si, „vaše dcera se může dožít dne, kdy
už velryby nebudou na světě. A její děti se budou ptát, jak
vypadala kdysi velryba. Co jim odpoví ?“
„Poví jim, že to byla velká ryba, která žila kdysi v moři.“
Pan Bernheim zavrtěl smutně hlavou.
Taková informace nebude vnoučatům stačit. Budou klást řadu
otázek, na které je těžko odpovědět. To bych si měl uvědomit.
Té situaci bych měl včas předejít a zakoupit encyklopedii. Za
výhodnou cenu, dokud je čas, protože se blíží doba, kdy bude
rovněž nedostatek papíru, a kniha bude proto dražší.
„Proč by nebyl papír?“ podivil jsem se.
„Protože zničíme lesy,“ řekl suše pan Bernheim.
Žena přinesla kávu.
Pan Bernheim jí ukázal stádo slonů a sdělil jí, kolik jich
umírá ročně v Africe a kolik v Indii. Pak vyhledal fotografii
mláďat.
„Ta už nevyrostou,“ pravil zastřeným hlasem.
Ženě, která miluje slony už od dětství, zvlhly oči. Pan
Bernheim si toho všiml a položil na stůl jinou knihu. Byla
tlustá a byla o slonech. Pro toho, komu leží na srdci osud
zvířat a kdo si zároveň koupí celou encyklopedii, byla
levnější o deset procent.
Když se napil kávy, ukázal nám čtyřdílné Ptactvo. Listoval
prvním dílem, ukazoval obrázky a žádal nás, abychom si
prohlédli maličké zpěváčky.
„Ti také vyhynou,“ pravil.
Byl zřejmě dobře informován.
„To přece není možné,“ bědovala žena, utírajíc si slzy.
„Bohužel,“ vzdychl pan Bernheim.
Dopil kávu a sdělil nám, že Ptactvo stojí devět set padesát
franků, ale kdo si koupí Velryby, ušetří deset procent.
Jestliže investuje i do Slonů, získá Ptactvo o dalších deset
procent levněji. Zřejmě jsme vzbudili jeho důvěru, protože nám
řekl, že má ještě několik posledních výtisků knihy Kolibříci.
Kniha je pro obrovský zájem o malé ptáčky už zcela rozebraná.
Stojí pouhých dvě stě šedesát franků.
Chtěl jsem ženu pod stolem kopnout, ale netrefil jsem se a
zasáhl jsem pana Bernheima. Vůbec si toho nevšiml. Právě kladl
na stůl další knihu o domácích zvířatech s fotografiemi
mláďat. Dospělá zvířata se v knize vůbec nevyskytovala. Kniha
prošla zřejmě přísnou cenzurou.
Požádal jsem ho o vysvětlení.
Pravil, že dospělý skot a brav skončil na jatkách. On je ovšem
vegetarián. Miluje totiž králíčky, prasátka, ovečky a telátka.
Kniha o domácích mláďátkách stojí pouhých dvě stě čtyřicet
franků.
Žena, která už také řadu let nejí maso a která pro slzy už
skoro neviděla na obrázky, požádala pana Bernheima o tužku a
podepsala objednávku na knížky za několik tisíc franků.
Nabídl jsem panu Bernheimovi, že ho doprovodím.
Vtáhl jsem ho do sklepa. Tam jsem na něho zamířil jeho
deštníkem. Nejprve se zdráhal objednávku vydat, ale když jsem
mu pohrozil, že jestliže neposlechne, neuvidí už v životě
nejen slůňata a ptáčky, ale ani svá vlastní mláďátka, formulář
mi vrátil.
Člověk totiž neohrožuje jen přírodu, ale také lidi. |
