|
|
 Láska kvete v každém věku
Německý režisér Andreas Dresen už ve svém starším, i z
televizního uvedení známém filmu Láska na grilu vylíčil na
první pohled zcela banální pohnutky, které vedou k rozkladu
zdánlivě již stabilizovaných manželských svazků. Někdejší
zamilovanost totiž vyprchala a zůstala jen prázdnota, marně
vyplňovaná péčí o děti a domácnost, stereotypním zaměstnáním.
Jestliže v Lásce na grilu se Dresen zabýval střední generací,
ve snímku Sedmé nebe (čtvrtek 4. listopadu, ČT2, 22.00)
postoupil k věku důchodovému. Zvolil proměňující se žánrové
ladění, od téměř komediálního zacílení se příběh přesouvá až
k melodramatu. A u načrtnutého milostného trojúhelníku
skutečně nezáleží na tom, zda jeho aktéři teprve sbírají
milostné zkušenosti nebo zda už na ně dávno zapomněli.
 Režisér
rázně porušil pevně zažité tabu, když nejenže své hrdiny
ukázal jako schopné přímo bláznivě se zamilovat, ale hlavně se
nebál předvést jejich ochablá, povadlá těla při sexuálních
radovánkách. Musíme hned upozornit, že rozhodně nehodlal
probouzet nějaké estetické averze: tělesná schránka
protagonistů není odpudivě svraštělá a obličej ohyzdný, jak
tomu bylo třeba v dávných filmech Pasoliniho.
Tři desetiletí šťastně vdaná Inge (Ursula Wernerová), která si
v důchodu přivydělává úpravami oděvů, se zamiluje do svého
zákazníka (Horst Westphal), ačkoli jemu se už blíží
osmdesátka. Svou náklonnost si nehodlají projevovat pouze
platonicky – oddávají se sexu se stejnou vášnivostí jako v
dávno odvátém mládí. Inge, sužovaná výčitkami svědomí, se však
rozhodne svěřit se manželovi (Horst Rehberg). Ten nejprve
ukřivděně hromuje a bezmocně zuří, zalyká se žárliveckými
výčitkami, posléze však vyhlíží jakoby zklidněle a vyrovnaně,
smířen snad i s hrozícím rozvodem...
Možná překvapí Ingin sexuální hlad, avšak stačí si uvědomit,
že dospívala v šedesátých letech, v éře sexuálního uvolnění –
a třebaže asi nepatřila k průkopnicím nové sexuální morálky,
nikdy se nevzdala práva na plnohodnotný citový prožitek. Na
usedlého, snad též akurátního manžela si zvykla a rozumí si s
ním, ale náhlý vpád divoké lásky ji překvapuje, přiznává, že
už s ní rozhodně nepočítala.
Dresen své hrdiny líčí jako činorodé, Inge si pravidelně
chodívá zazpívat do sboru, její milenec má záviděníhodnou
schopnost pro humorný nadhled, s nímž vnímá svůj věk i jeho
omezení. Jen můžeme trochu zalitovat, že o postavách,
oproštěných od jakýchkoli sociálních starostí, se dozvíme
překvapivě málo.
Jan Jaroš, filmový publicista |
