|
|
 Přemysl
Hnilička,
publicista
Papršlek Máchův na Vltavě
Dvousté výročí narození nejznámějšího českého básníka Karla
Hynka Máchy nemohlo zůstat bez povšimnutí redakce Českého
rozhlasu 3 – Vltava. Kulatiny pojala velkoryse – Máchovi
věnovala hned celý vysílací den.
A probrala ho opravdu ze všech stran: zazněly několikeré
Máchovské reflexe, v nichž se básníkem zabývali Jan Čep, Vít
Slíva, Sylvie Richterová, Jan Suk, František Schildberger či
Miloslav Topinka. Připomenuta hudba i Praha jeho doby, jeho
deníky a cesty, zazněla i úprava Kata i jeho báseň
nejslavnější. Vedle toho jsme mohli vyslechnout i dokument o
převozu Máchových ostatků v roce 1939 (pod názvem S úctou
pěvci Máje jej připravil Tomáš Černý), kdy se z největšího
českého romantického básníka stalo největší české politikum. O
tvorbě Máchova portrétu hovořil v dokumentu Jany Davidové
medailér Milan Knobloch a o překladu Máje do švédštiny zase
překladatel Alfred Jensen.
Připomenuty byly i cesty Máchovy – včetně záznamů z italské
cesty. V sousedství jeho poezie působily stručné, nehledané
věty z cestovního deníků v podání Kamila Halbicha jako
zajímavý kontrast.
Pouť krkonošská ukazuje další tvář Máchy romantického – četba
ukazuje archaičnost jazyka se svými klady i zápory; povídka
zároveň uchvacuje krásou staré češtiny, zároveň klade mezi
autora a posluchače hráz jen velmi obtížné srozumitelnosti.
Jazyk se přece jen změnil.
Pod názvem Do ouzkého lože navždy ulehl Mácha se ukrývala
básnická reflexe života a díla K. H. Máchy v současné české
poezii. Vedle sebe se tak ocitla jména jako Zbyněk Hejda, Ivan
Martin Jirous, Josef Kroutvor a Karel Zlín. V podání Hany
Kofránkové, Jiřího Ornesta a Michala Pavlaty, v režii Petra
Mančala a ve scénáři Miloše Doležala vzniklo standardní
literární pásmo, jehož kouzlo spočívá především v konfrontaci
máchovských textů velmi rozdílných autorů.
Ani máchovské výročí nebylo ušetřeno pohledu postmoderně
rozverných autorů, a tak – pod názvem Bratrovrah aneb Václav a
Boleslav – vznikla zvuková koláž Lukáše Jiřičky a Martina
Ježka. Ve skrumáži výpovědí, sestříhaných dokumentárních
výpovědí i úryvků ze slovesných děl (svatováclavské legendy
zde ve zparchantěle zmrzačených ukázkách interpretují Eduard
Cupák a Miroslav Doležal) se zcela ztrácí dramatický fragment
Máchův.
A tak uměleckými vrcholy zdařilého dne zůstávají archivní
záznamy Kata (v dramatizace Emila Františka Buriana a režii
Josefa Henkeho) a Máje (nastudování z roku 1986) – ať už pro
sugestivní herecký výkon Vladimíra Šmerala v prvním, či pro
čisté a srozumitelné podání Radovana Lukavského, Vladimíra
Ráže, Josefa Somra, Viktora Preisse a Ladislav Freje v druhém
případě. |
