|
|
Jevištní epistolární koláž
Mezi množstvím rozličných pramenů o Osvobozeném divadle a jeho
protagonistech Jiřím Voskovci a Janu Werichovi
vzbudilo přednedávnem velkou pozornost třísvazkové vydání
jejich dopisů. Pod lakonickým názvem Korespondence V+W dostalo
po složitých právních jednáních na komorní scéně Národního
divadla Brno Reduta i jevištní podobu.
 Šťastnou
ruku hned měla scenáristka dvojdílného večera, dramaturgyně
Dora Viceníková. Z obsáhlého materiálu vybrala pasáže slohově
osobitých, jazykově jadrných „listů přes oceán“ z období
1957–1980 a bez ohledu na chronologii je víceméně tematicky (s
těžištěm v privátní rovině) sestavila do osmnácti obrazů. Na
pozadí politických proměn tehdejšího rozpolceného světa tak
v ostrých střizích defilují klíčové životní momenty obou
lidsky i umělecky důvěrně propojených osobností, přičemž tu
s tvůrčími problémy, rodinnými krizemi či potížemi stáří
postupně přibývá tónů sentimentálně smutných až tragických.
Místo onemocnělého J. A. Pitínského ujal se pohotově režie Jan
Mikulášek, zároveň garant hudební složky. Nápaditá inscenace,
vybízející k hlubší analýze, nemá podobu dokumentárního
biografického pásma nebo vnějškové ilustrace. Inspiruje se
především hravou poetikou dadaistického klaunství, kde
nedominuje slovo, nýbrž výmluvná, často kontrapunktická
nonverbální akce. Jednotlivé situace jsou v bílém
geometrizujícím prostoru Svatopluka Sládečka s kostýmy Marka
Cpina košatě rozvíjeny do velmi invenční groteskní stylizace,
uplatňující znakový pohyb a gesta, rafinovaně sofistikovanou
metaforickou práci s mobiliářem či rekvizitou (kufry, kravaty,
baletní střevíčky, mohutná písmena), ozvláštňující intonaci.
S polohou sebeironického shazování si v osvědčeném srozumění
(u Mikuláška již ztělesnili bratrský pár z Elementárních
částic) dobře poradili Václav Vašák (noblesnější Voskovec) a
Jiří Vyorálek (komičtější Werich), podporováni Gabrielou
Mikulkovou (ostravskou Hedou Gablerovou) coby Zdeničkou.
Obrazivě náročné, ale divácky sdělné nastudování patří
k současné brněnské špičce.
Vít Závodský, teatrolog
|
