|
|
Nápoj lásky v duchu neorealismu
Když jsem spatřil plakát na novou inscenaci Nápoje lásky
Gaetana Donizettiho v pražském Národním divadle (premiéra
15. 12. 2010), jen s obavami jsem vstupoval do hlediště naší
Zlaté kapličky. Motorka a na ní dva mladí družstevníci jako
vystřižení z budovatelského časopisu počátku padesátých let.
Teprve po zhlédnutí nové produkce jsem pochopil, že jde o
italský neorealismus, který nás přenáší na italskou vesnici
v poválečném období, kdy se Apeninský poloostrov vzpamatovával
ze šrámů Musolliniho diktatury. Ostatně to byl i záměr autorky
scény a kostýmů Lenky Flory, která navíc svou koncepci
rozšířila o dopravní transportér – plně funkční běžící pás, na
němž se odehrává jeden z duetů hlavních představitelů a na
němž Adina čte báji o Tristanovi a Isoldě. Italský režisér a
choreograf Simone Sandroni rozpohyboval celý ansámbl do živé
inscenace, během níž se divák dobře bavil, včetně četnické
scény s píšťalkou, kdy seržant Belcore (Jiří Hájek) řídí
provoz, a to nejen motorizované nákladní tříkolky, během
scénické přestavby. K režisérovým přednostem patří skutečnost,
že si všímá úlohy sboru, který tančí a herecky nápaditě
doplňuje sólistické výkony.
Představitelsky ideální jsou Kateřina Kněžiková jako Adina a
Aleš Briscein jako Nemorino. Kněžíková dokáže zúročit svůj
sexappeal a to nejen slušivým kostýmem, vycházejícím
z jednoduché módy poválečných let. Sopranistka volně vystupuje
k nejvyšším tónům, její hlas má pružnost a bravurně zvládá
nejobtížnější koloratury. Jen střední poloha zůstávala
chvílemi zastřená a možná příliš opatrná, takže zanikala její
deklamace. Brisceinův tenor je vyrovnaný, plně zvučný po celém
rozsahu, ovládá skvěle legato a svůj plastický výkon doplňuje
výraznou dynamikou, která se opírá o znělá pianissima. Herecky
mu tato role plně sedí a připomíná jeho plnokrevnou pařížskou
kreaci v postavě Jeníka z Prodané nevěsty. Slovenský basista
Ondrej Mráz v postavě mastičkáře Dulcamary podal výrazný
výkon, který plně souzněl s režijní koncepcí, založené
především na pohybu. Jeho šaškovské eskapády, při nichž je
ochoten prodat vesničanům cokoliv, včetně nápoje lásky,
doplňoval jakýsi italský Pustrpalk (mastičkářův pomocník)
velmi legrační pantomimou (Zdenek Horváth).
Ivan Ruml, redaktor ČRo 3 – Vltava
Foto Hana Smejkalová |
