|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Maďarské veřejnoprávnosti zvoní hrana
Tak jako většina rozhlasových stanic světa vznikl i Maďarský
rozhlas (Magyar Rádió) ve dvacátých letech minulého století.
Konkrétně v roce 1925, což ve svém vysílání občas hrdě
připomíná vlajková loď dnešní veřejnoprávní instituce, MR 1 –
Kossuth Rádió, zaměřená na zpravodajství včetně rozhovorů,
diskusí a reportáží. Vlastenectví prolíná také do názvů
dalších dvou celoplošných stanic: „dvojka“ neboli Petöfi Rádió
se hudbou i svižným slovem zaměřuje masově na mladé, zatímco
„trojku“, Bartók Rádió, s důrazem na vážnou hudbu a kulturní
publicistiku poslouchá prý jen elita, takže se opakovaně vrací
požadavek na její zrušení pro neúměrné náklady. Všeobecné úctě
se naopak těší velké orchestrální studio 6, symbolicky
pojmenované po nositeli Nobelovy ceny za vědu v oboru zvukové
akustiky, Georgu von Békénym. To vše však není tím hlavním
důvodem, proč o Maďarském rozhlase podávám zprávu právě nyní.
Ve zdejší politické vřavě před Vánoci 2010 totiž zaniklo
opatření, které v úterý 21. prosince odhlasoval poměrem hlasů
256 ku 87 maďarský parlament, v němž má Orbánův pravicový
Fidesz pohodlnou dvoutřetinovou většinu. Nový mediální zákon
ustanovuje vznik Národního úřadu pro sdělovací prostředky a
tisk, jehož moc nad mluveným i psaným slovem se vymyká
demokraci a popírá jak závazky, plynoucí z členství země v
mezinárodním společenství, tak maďarskou ústavu. Jakmile se
úřadu, většinově obsazenému příslušníky či sympatizanty vládní
strany, cokoli znelíbí, může žádat nápravu, například okamžitý
prostor pro reakci politiků ve vysílání či na stránkách
tiskovin, anebo je oprávněn rovnou tvrdě pokutovat. A co je
nejzajímavější: zatímco rozhlasu či televizi má úřad právo za
údajný prohřešek „napařit“ až zničujících osmnáct milionů
korun, novinám desetkrát a internetu dokonce pětadvacetkrát
méně. Jelikož například pátrací žurnalistiku, komentáře či
analýzy v privátních médiích z povahy věci nenajdeme, je
zřejmé, proti komu je zákon především namířen: ano, maďarské
veřejnoprávnosti zvoní hrana...
Zvláštní je, že na seznamu těch, kdo proti zákonu zvedli
okamžitě hlas, najdeme sice širokou škálu osobností či
institucí – namátkou maďarské Zelené, kteří si při hlasování v
parlamentu přelepili ústa páskou, anebo světová sdružení
vydavatelů tisku –, nikoli však Evropskou vysílací unii,
jejímž je Maďarský rozhlas od ledna 1993 členem. Možná se ozve
později, ale neplatí i zde, že kdo rychle dává, dvakrát dává? |
