|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
V čem rádio prohrává s televizí...
...a veřejnoprávní média s privátními? A proč? Odpověď zní: I
kvůli globalizaci. Uvedu příklad.
Že právě před pár dny skončil 99. ročník prvního ze čtyř
tenisových grandslamů roku, Australian Open, nejspíš čtenáře
Týdeníku Rozhlas nevzrušuje: to, zda zvítězil Federer, či
Nadal, je zajímá méně než rozhlasová hra či dokument. Jenže.
Zatímco umění v rozhlase je nyní šlehačkou na dortu, oblibu
získaly jiné žánry, například sportovní přenosy. Kromě hrstky
stanic jako BBC Radio 5, které nabízejí pouze sport, a přesto
mají dost posluchačů, poráží ovšem televize v této oblasti
rozhlas na celé čáře: vidět, zda po servisu dopadl míček do
kurtu, a jak spor rozřeší „jestřábí oko“, je lákavější než o
tom poslouchat reportáž. To ale není vše. Jak nedávno řekl
předseda Rady ČT Baumruk, možná časem „neuvidíme olympiádu na
veřejnoprávní obrazovce, ale na placeném sportovním kanálu“.
Jak to? Na co platíme koncesionářské poplatky? Rozčilení není
program, to věděl už TGM – a tak nahlédněme tomuto trendu pod
kůži.
Ano, veřejnoprávní média získávají peníze od koncesionářů a
mají povoleno i pár minut denně na vysílání reklamy. Česká
televize však tyto zdroje musí investovat do rozvoje české
kinematografie, Český rozhlas získává z reklamních časů do
rozpočtu jen zlomek. Ani televize nevybere od koncesionářů
tolik, aby mohla zakoupit práva na vrcholné sportovní
události. Naštěstí patříme do Evropské vysílací unie, která
prostředky sdruží a vyjednává jménem svých členů třeba s
Mezinárodním olympijským výborem: jinak jsme Železného či
Neumannovou neviděli už dávno. Ani EBU však nebude schopna
konkurovat privátní konkurenci, jež vysílá celoplanetárně jak
svůj program, tak své reklamy. A právě v tom je zakopaný pes.
Pořadatel velké sportovní události chce velké peníze: z čeho
by vítězi Australian Open vyplatil přes dva miliony dolarů? Od
diváků v melbournské Rod Laver Arena je nezíská; poskytne mu
je Eurosport, který šíří svůj signál do sto deseti milionů
domácností světa, na což naláká movité zadavatele reklam.
Takový je svět dneška, v němž se kruh uzavírá. Veřejnoprávní
média, a rozhlas zvlášť, nebudou trhu dominovat – a běda tomu,
kdo o něj svede s priváty boj jejich prostředky. Mají-li
přežít, musí v nich obsah vítězit nad formou. Budou na to však
ochotni přispívat všichni občané? A projeví pro to porozumění
politici? Uvidíme. |
