|
|
 Alena
Wagnerová, spisovatelka a publicistka
Nebezpečné nůžky
Finanční krize je překonána, poptávka pro průmyslových
produktech roste, objednávek přibývá, vánoční nákupy
obyvatelstva předčily všechna očekávání, hospodářství začíná
znovu růst, nezaměstnanost se proti minulému roku snížila,
radostně k novému roku ohlásili němečtí politici za
souhlasného přikyvování většiny ekonomů. A zástupci
průmyslových svazů naznačili, že nabíhající konjunktura
dokonce vytvořila prostor pro zvýšení platů. Spokojeni jsou i
představitelé finančního kapitálu. Rychle se otřepali
z prvního šoku a – jak se shodují všichni jen trochu kritičtí
ekonomové – s vynalézavostí sobě vlastní pokračují v započatém
díle rozmnožování virtuálního kapitálu milionových částek,
které v počítačích v několika sekundách obletí svět, aniž by
reálně existovaly. A kontrola a regulace finančního kapitálu
je přes odhodlaná slova politiků ještě stále naprosto
nedostatečná. Proč, to je už jiné téma.
Vytknuto před závorkou ovšem ve spokojených novoročních
projevech zůstalo, že bilionové částky, kterými politici
v jednotlivých evropských státech a USA zachránili banky,
které dobrodružnými a nezodpovědnými machinacemi přivedly
světové hospodářství na práh katastrofy, nakonec nezaplatí
jejich skuteční viníci, ale především drobní daňoví
poplatníci, kteří je v rozptýlené podobě haléřových částek
pocítí v podobě zvýšujících se poplatků nejrůznějšího druhu,
rostoucí daně z přidané hodnoty a stoupajících životních
nákladů, hlavně výdajů za léčebnou péči. Sečteno to za rok
může dělat několik stovek. Nůžky mezi bohatými a chudými se
budou v každém případě dál a doširoka rozevírat.
Jak nebezpečný růst sociálních nerovností pro stabilitu
společnosti je, víme už dávno a přece se zdá, jako by pro
většinu politicky a finančně mocných tohoto světa bylo toto
poznání jen rétorickou figurou, z níž nevyplývají žádné
praktické důsledky. Možná nejpřesněji dilema, v němž se
postkapitalistické společnosti dnes nacházejí, zformulovala ve
svém politickém programu německá FDP, liberálně demokratická
strana, kterou jistě nikdo nemůže obvinit z nějakého
marxistického obluzení a to, světe div se, v roce 1971! Čteme
tu: „Podle našich historických zkušeností jsou svoboda a právo
ohroženy tendencí k akumulaci majetku a peněz, kdy bohatí dál
bohatnou a soukromé vlastnictví výrobních prostředků se
soustřeďuje v několika málo rukou. Tendence k akumulaci
soukromého kapitálu, jak se projevuje nejen ve zúročení
finančních prostředků, ale i v růstu cen pozemků, jsou
hospodářskému systému založenému na úsilí po zisku a trhu
vlastní, stejně jako tendence ke koncentraci soukromého
vlastnictví výrobních prostředků jsou odvrácenou stranou
výkonnosti a efektivity tohoto hospodářského systému.
Ponechány svému svobodnému rozvoji musí se ale tyto negativní
tendence při vší nezlomené výkonosti systému nakonec svým
stálým privilegováním majetných vůči nemajetným, bohatých vůči
chudým, producentů vůči konzumentům, faktoru kapitál vůči
faktoru práce ukázat jako zničující pro jeho humánní podstatu.
Toto ovšem není jen otázkou spravedlnosti nebo nespravedlnosti
na soukromém hospodářství založeného liberálního společenského
systému. Ve společnosti, v níž majetek a peníze otevírají
možnost účasti na téměř všech formách svobodného života
společnosti, je otázka spravedlivého podílu na zvyšujícím se
výnosu hospodářství a rostoucím společenském bohatství nejen
otázkou spravedlnosti, ale otázkou svobody jako takové. A to
je, oč dnes běží...
Francouzská revoluce to vyjádřila třemi slovy: Svoboda,
rovnost, bratrství... jako základu demokratické politické
praxe. |
