|
|
 Učitelům
jsem dal na frak
Pavel Brycz je mužem bez přívlastků. Jeho literární tvorba je
totiž natolik proměnlivá, že jakýkoliv přívlastek týkající se
témat, stylů a žánrů, se stává jen zavádějícím zjednodušením,
nálepkou, která nedrží a nesedí. Začínal povídkami – za svou
druhou sbírku Jsem město, inspirovanou rodným Mostem, v roce
1999 obdržel Cenu Jiřího Ortena – píše ale i básně, novely i
rozsáhlé prózy. Ačkoliv se Státní cena za literaturu uděluje
zejména autorům prověřeným časem, Brycz ji za svůj
mnohovrstevnatý „příběh století“ – román Patriarchátu dávno
zašlá sláva – obdržel už ve svých šestatřiceti letech. Jeho
posledním literárním počinem, který na své zhodnocení teprve
čeká, je příběh falešného mesiáše, román Svatý démon, vydaný
v roce 2009. Stejně podstatná je ale pro něj i tvorba pro
děti. V roce 2007 byl nominován na cenu Magnesia Litera za
knihu Kouzelný svět Gabriely.
Rád oslovuje i dětské posluchače a diváky. Pro Českou televizi
napsal třináctidílný animovaný večerníček Dětský zvěřinec a
v Českém rozhlase 2 – Praha v letech 2005 až 2006 dokonce
uváděl vlastní autorský pořad Kouzelný svět Pavla Pavla neboli
matematicky Pavla na druhou. V roce 2005 za scénář komediální
dramatické pohádky s písničkami Neberte nám ptáka Loskutáka
získal cenu Prix de Bohemia. Chystá se také jeho rozhlasový
sci-fi seriál Polepšovna na konci vesmíru.
Jako propojení tvorby pro děti a mládež s tvorbou pro dospělé
tedy můžeme vnímat rozhlasovou komedii Karla aneb ve škole
života se nedá jít za školu, kterou v úterý 22. února ve 21.30
uvede Vltava v cyklu rozhlasových her Vinohradská 12. Ve
srovnání se současnými rozhlasovými inscenacemi poměrně
zalidněný příběh učitelky Karly posluchače vrací do tenat
maturity. Je ale opravdu zkouškou dospělosti? V čem vlastně
dospělost spočívá? A nakolik souvisí s věkem a množstvím
zkušeností? „Chtěl jsem psát o nezralosti, která musí projít
zkouškou odpovědnosti, o zásadním přerodu, mezní situaci,
v níž se muž musí stát ženou, žena mužem, dítě dospělým,
dospělý dítětem. Chtěl jsem ukázat role, které musíme
v dnešním světě hrát,“ říká autor.
Ta, kterou se rozhodl hrát maturant Karel, podle školních
měřítek jednoduše lůzr, je na první pohled literárně ohraná a
směšná. Jeho důvody však vůbec směšné nejsou. To, co se může
jevit jako bohapustá hra, je ve skutečnosti bojem o přežití a
o udržení rodiny. Mechanismy, které uplatňují sociální úřady,
totiž většinou nerespektují jemné mezilidské vztahy. Karel či
Karla je ale jako málokdo jiný schopen zachovat se jako
dospělý muž či žena, svým charakterem s přehledem převýší celý
učitelský sbor v čele s ředitelkou Holubovou (ztělesněním
patologické feminizace českého školství) a uspěje na výbornou.
Jak ale dopadne u maturity? A je to vlastně podstatné?
Ivana Myšková, redaktorka ČRo 3 – Vltava
|
