|
|
 Výstřední?
Geniální? Tichý!
Fotoaparáty si vyráběl z papundeklu a sklíček od brýlí, vizáží
něco mezi bezdomovcem, opilcem a šílencem, budil strach i
pobouření... Před pár lety se však jeho barabizna v Kyjově
stala poutním místem kurátorů, novinářů a sběratelů z celého
světa. Miroslav Tichý, jedna z nejbizarnějších postav české
fotografie, loni vystavoval v pařížském Centre Pompidou a za
jeho zažloutlý snímek byste zaplatili i deset tisíc eur.
Dnes už čtyřiaosmdesátiletý svéráz posedlý erotikou začínal
jako malíř, po válce studoval na pražské AVU, ale po roce 1948
studií zanechal a stáhl se do ústraní. Postupně malířství
opustil a od šedesátých let už jenom fotografoval – a výhradně
ženy. S primitivními aparáty skrytými pod kabátem či svetrem
vyhledával plovárny, tržiště, fotil v obchodech, na ulicích.
Okolí ho považovalo v lepším případě za nonkonformistu, v
horším za šmíráka, komunisté se ho pokušeli zavřít, ale
nakonec se vždy ocitl „jen“ v blázinci. Časem zpustnul a
podobně jako on vypadaly i jeho fotky, nad nimiž s oblibou
svačil a popíjel a které v domě ponechával napospas prachu,
vlhkosti i myším.
Stovky přesvětlených, nedoostřených a poškrábaných obrázků by
kromě pár Tichého přátel veřejnost asi nikdy nespatřila, nebýt
toho, že jeho dílo objevili v cizině. A tak zatímco u nás je
fotograf stále vnímán jako další z mašíblů, v zahraničí už
jsou jeho snímky součástí sbírek předních muzejních institucí
i předmětem zájmu spekulantů.
Voyeurská tvorba Miroslava Tichého oplývá poetikou ne
nepodobnou kouzlu nechtěného, jaké známe z fotek, které za
minulého režimu pořizovali příslušníci Státní bezpečnosti při
sledování disidentů a jež vyšly i v publikaci Praha objektivem
tajné policie. Také ze záběrů všech těch Tichého maloměstských
paniček, slečen, ba i pionýrek dýchá normalizační šeď, nuda,
rezignace a technická nedokonalost snímků jen násobí jejich
autenticitu. Do 6. března je dvě stě padesát z nich vystaveno
v prostorách Galerie hlavního města Prahy na Staroměstské
radnici. Nenechte si je ujít.
Milan Šefl |
