|
|
 Ivan
Němec, publicista
O atletce, která si „sáhla na tep doby“
Potlesk na otevřené scéně si zaslouží nápad uvést cyklus
dvanácti původních rozhlasových her, jímž se na stanici Vltava
představí každé poslední úterý v měsíci nové dílo současného
dramatika. Budou-li pak všechny tyto hry tak odvážně a
dráždivě napsané, budou-li navíc i skvěle zrežírované a
zahrané, jako byla ta první – komedie Davida Drábka Koule
(premiéra 25. 1.) –, máme se na co těšit.
David Drábek osvěžuje svou osobitou tvorbou česká jeviště již
víc než patnáct let a sklidil za to nejedno ocenění. Dávno již
vyrostl v uměleckou osobnost, která v současné české dramatice
zanechává výrazné stopy. Hyperbolické obrazy dnešního světa
jsou v jeho modelově tvarovaných hrách většinou pichlavé,
hořkosladké, šklebivé, plné smutnosměšných detailů a trapných
banalit. Je tomu tak i v jeho komedii Koule, jejíž podtitul –
Příběh vrhačky – napovídá, že hlavní hrdinkou je bývalá
atletka. Setkáváme se s ní ve chvíli, kdy v rozhlasovém studiu
natáčí s moderátorem rozhovor, v němž se ohlíží za svou
sportovní kariérou i osobním životem.
Postava atletické královny Mileny je mimořádně pravdivá, byť
je stylizovaná do nadsázky jako ostatně celá hra. Tato
sebevědomá dáma (vynikající Pavla Tomicová), která nezapomíná
neustále zdůrazňovat, co její velké reprezentační výkony
znamenaly pro náš maličký stát, může mluvit o čemkoliv, neboť
rozumí všemu na světě. Nezadržitelně kecá, takže dialog
přechází do dlouhých monologických pasáží, v nichž lehce
přeskakuje z dětství do současnosti a pak zase zpátky,
prošpikovávajíc to neustálými radami a moudrostmi všeho druhu,
z nichž nepřestává trčet vlastní JÁ. S „pestrostí“ vyprávění
souvisí i neustálá proměnlivost jejího projevu. Bývalá
koulařka, chřestící zlatem po celém těle, rázem sklouzne
z bujného chlapáckého řehotu do sebelítostného pofňukávání,
její vzlyk se v mžiku změní v utlachanou žoviálnost, její
slizká laskavost se jedním polknutím zvrátí do autoritativního
poučování plného banalit. I rozhlasový moderátor (výborný Jan
Vondráček) je postavou vystřiženou ze života. Oddané
přitakávání autoritě, kterou podlézavě zpovídá, z něho dělá
rektoskopa, jenž vlhne blahem, dočká-li se opakované pochvaly:
„To jste řekl nádherně!“
Vynalézavý režisér tak zužitkovává i příležitost zašťourat do
některých zažitých způsobů projevu a hloupoučké komunikace v
rozhlasových diskusích a „dotazovnách“.
Komedie vrcholí, když se Milena, zastávající nepřehlédnutelnou
pozici ve společnosti, vyjadřuje k užívání dopingu a své
oddané příslušnosti ke straně, s nimiž byla její kariéra
spojena. Z vodopádu jejích demagogických výmluv se dozvíme, že
se nedopustila ničeho nemorálního, neboť „byla jiná doba“ a
„já jsem za to národu něco dala!“ V té chvíli už dávno nejde
jen o jednu konkrétní celebritu s chorobně zbytnělým
sebevědomím, která nabízí posluchačům „půlroční odběr mazanců
z mé pekárny“. Je to postava překypující typickými vlastnostmi
mnohých dnešních mocipánů, kteří odmítají brát na vědomí
traumata minulosti a z tribun nás přesvědčují o své lásce
podobně prázdnými frázemi, jako když atletická královna Milena
volá: „Jsem máma vás všech...“
Obdivuhodná rozhlasová inscenace hry Davida Drábka,
vyvolávající oprávněně nebývalou pozornost, stojí nejen na
skvělém a detailně propracovaném hereckém výkonu Pavly
Tomicové-Malé, ale i na promyšlené práci režiséra Aleše
Vrzáka, jenž do komedie vnesl mnohé své nevšední nápady a
zesílil tak i její další významy. |
