|
|
Generační výklad významných témat
Vedle úspěšného Buranteatru náleží k relativně novým a
ambiciózním profesionálním souborům Brna Divadlo Feste.
Houževnatý spiritus agens, mladý absolvent JAMU Jiří
Honzírek, režíroval rovněž v jiných městech a ansámblech,
a to zpravidla myšlenkově závažné předlohy existenciálního
rozměru (Medeia, Hra o lásce a smrti).
 Jeho
domovská parta pět roků kočovala po rozličných sálech, od
„Provázku“ nebo Polárky přes galerii, klub či literární
kavárnu po fakultní atrium. Teprve nyní získala – spolu
s dalšími studiovými skupinami – snad už trvalejší působiště
v nově vzniklém multikulturním centru Stadion uprostřed
moravské metropole.
Nepočetný, k experimentům tíhnoucí kolektiv, známý též
z hostování v Praze i z některých festivalů, od svých počátků
nastartoval dráhu autorského, společensky exponovaného úsilí,
chápajícího (bezmála po schillerovsku) divadlo jakožto morální
instituci, coby etické zrcadlo současné doby a jejího otevřeně
občanského charakteru. Necelou desítku původních českých
premiér spojuje cílevědomá dramaturgická orientace na fenomén
obecně lidské (potažmo národní) identity, tedy na zkoumání
totožnosti člověka v konkrétním civilizačním životním
prostoru.
Zájem o aktuální politickou tematiku bere soubor velmi
zodpovědně: v přípravě dokumentárně pojímaných scénářů vychází
z podrobných rešerší zvoleného historického, současného a
dokonce i futuristického námětu, nejednou v součinnosti
s vysokoškolskými studenty nebo dalšími odborníky. K vlastnímu
jevištnímu ztvárnění jednotlivých látek přistupuje pokaždé bez
svazování tradicemi či konvencemi takříkajíc od nuly: jeho
komorní inscenace oscilují na činoherně-pohybovém pomezí a
výsledný, zčásti třebas improvizovaný tvar se občas blíží
performanci až happeningu, počítajícímu i s přímým vtažením
obecenstva do akce.
I když ne každý z nápaditých, obvykle dosti sofistikovaných
titulů Divadla Feste vyšel v Honzírkově pojetí se stejně
naléhavou diváckou působivostí, nelze jim upřít myšlenkovou
průbojnost a poctivou snahu vyslovit se k aktuální
problematice nekonjunkturálně, ba naopak dotýkat se jí úmyslně
„proti srsti“.
Zkusme tedy alespoň výběrově rekapitulovat. Úvodní projekt Náš
islám se pokusil o co možná objektivní náhled na tuto sféru, a
to srovnáním reálného života muslimů s jeho mediální
prezentací. Režisérovo germanofilní zaměření se promítlo do
dvojjazyčné genderové konfrontace Heinera Müllera Popis
obrazu. Několik následujících počinů pak originálně
reflektovalo naše dějiny 20. století. Nacionální rozpory i
problematický poválečný odsun Němců sugestivně demonstrovalo
na osudech národnostně smíšené rodiny drama Be Free!
 Příčinami,
průběhem i zákulisím „sametového“ podzimu zabýval se při
zapojení publika v poloze karnevalizovaného politického
dokumentu „trenažér jedné revoluce“ Osmdesátdevět, zatímco
pořad Havel píše Husákovi ozvláštnil tuto pronikavou úvahu
snově pohybovými sekvencemi. Škodlivost prostředí herních
automatů a vůbec patologického gamblerství vzal si na mušku
večer s názvem Haz.Art. Kontroverzní postavu protektorátního
prezidenta poněkud překombinovaně zkoumala z více pohledů
předloha Dr. Emil Hácha. Osobnost nacisty popravené brněnské
řeholnice Marie Restituty představil soubor dokonce v jednom
ze zdejších kostelů.
Poslední premiéra Divadla Feste Pásla koně na balkóně
z neobvyklého úhlu nahlíží rasovou a xenofobní oblast. Trojice
kuriózních robotických figur, oslovujících se jen čísly, roku
2238 při archeologickém výzkumu objeví dávno už neexistující
romskou populaci a snaží se rekonstruovat její kulturu.
Zejména mladé obecenstvo tak opět poznává tabuová nebo
všelijak zkreslovaná témata v nedidakticky atraktivním
jevištním ztvárnění.
Vít Závodský, teatrolog
Foto Jakub Jíra |
