|
|
 František
Koukolík, neuropatolog
Tvář černá, tvář bílá
Většina dospělých lidí, která viděla tvář jiného člověka, ji
dokáže i po dost dlouhé době poměrně spolehlivě poznat. Před
časem se zjistilo, že lidé lépe znovu poznávají tváře, které
patří jejich vlastní rase. Vysvětlení, proč tomu tak je,
jednoduché není.
Nejprostší je kontaktní hypotéza. Říká, jde o výsledek učení.
V USA je většinová populace bílá. Poznávání tváří patřících
vlastní rase je tam výraznější, než je tomu u Afroameričanů.
Ti jsou menšina, takže podobně jako běloši opět častěji vidí
bílé než černé tváře. Je to pravda?
V poznávání tváří a všeho, co se v nich děje, jsou lidé
experty učícími se od nejranějšího dětství. Rozdíly ve tvářích
jsou často jen velmi jemné, přesto je bez větší námahy
rozlišujeme. Pro vliv učení svědčí i experiment s tvářovou
inverzí: jestliže se postaví tváře „vzhůru nohama“,
rozlišování se zhorší. Nicméně snadnější poznávání tváří
vlastní rasy trvá.
Vědci ukázali bílým i černým pozorovatelům fotografie tváří
bělochů i černochů. Vyšetření činnosti mozku potvrdilo, co
psychologové věděli. Oblast mozkové kůry, kterou uvede do
činnosti pozorování tváří, aktivovalo víc pozorování tváří
vlastní než odlišné rasy. Jejich vybavování z paměti bylo opět
lepší pro tváře vlastní než odlišné rasy a uvádělo do činnosti
části mozku, které ukládají a vybavují data z dlouhodobé
paměti. To samozřejmě vyvolalo značnou pozornost, takže
experimenty pokračovaly.
Skupině bělochů vědci promítali fotografie bílých a černých
tváří po dobu třiceti milisekund, kdy si pozorovatelé
neuvědomí, že něco viděli, nicméně mozek zrakové informace
zpracovává. Poté prohlíželi fotografie o malinko déle než půl
sekundy. To už si lidé uvědomují, co viděli. Funkční
magnetická rezonance sledovala, co se pozorovatelům děje
v hlavě. Objevila se aktivita zrakových korových oblastí a
překvapivě i aktivita amygdaly, mandlového jádra. Amygdala je
klíčový uzel systémů, který vytváří emoce. Aktivita amygdaly
byla vyšší, jakmile byli bílí pozorovatelé osloveni podnětem
„černá tvář“, byť tak kratičkým, že si neuvědomovali, co vidí.
Přesto je emoční systém mozku varoval. Jestliže si však
prohlíželi tváře celou půlsekundu, rozdíl aktivity amygdal
doprovázející pozorování bílých a černých tváří klesl a
zvýšila se činnost některých oblastí čelní kůry, o nichž se
ví, že souvisí s kontrolou a regulací chování. Zřejmě právě
tyto oblasti přitlumily činnost mandlových jader. Vědci u
pozorovatelů zkoumali i předsudky proti lidem s černou pletí:
čím byly větší, tím větší byla aktivita jejich amygdal. Tu
však při trochu delším pozorování ztlumili.
Co udělá pozorování bílých a černých tváří v mozku míšenců?
K tomuto experimentu přivolili muži i ženy, Afroameričané,
Američané evropského původu a lidé, kteří měli jednoho rodiče
Afroameričana, druhého rodiče Američana evropského původu.
Míšenci napsali esej o etnické identitě otce a matky. Vědci
míšence, jimž se v USA oduševněle říká „biraciálové“
(biracials), rozdělili do dvou skupin – jednu „podněcovali“
v bílém, druhou v „černém“ směru. Podněcování, neboli priming,
je oslovování automatické nevědomé paměti, která má stejný
název. Takže biraciálové určení do bílého směru psali o
etnickém dědictví svého bílého rodiče, biraciálové určení do
směru černého, psali o etnickém dědictví rodiče černého. Poté
seděly bílé i černé pokusné osoby spolu s míšenci před
počítačem, na kterém byly vidět tváře jejich vlastní rasy a
mezi nimi se rychle zjevovaly tváře jak jejich rasy vlastní,
tak opačné. Úkolem bylo určit co nejrychleji a co nejpřesněji
rasu tváře. Všichni účastníci pokusu určovali černé tváře
rychleji než tváře bílé. Míšence na rozdíl od bělochů a
Afroameričanů ovlivnilo podněcování: ti, kteří byli
podněcováni v „bílém směru“, snadněji určovali bílé tváře, ti,
kteří byli ovlivněni v „černém směru“, snadněji určovali tváře
afroamerické. Nedá se nic dělat. Tváře vlastní rasy
rozlišujeme snadněji, ať se s nimi dělá, co dělá. |
