|
|
 Kdo
seje silnice, sklízí auta
Dokumentarista Martin Mareček natočil vášnivě zaujatý
film Auto*Mat (14. 7., ČT2, 20.00) věnovaný dopravním
problémům v hlavním městě, obtížnému prosazování cyklistiky
jako alternativního způsobu přepravy. Svou výstavbou snímek
připomíná vějíř rozevíraný od soukromých postřehů ke
společenským a poté opět zpět, uplatňuje hravě houpavý rytmus
vyprávění, které s oblibou pracuje s ironií jako důležitým
výrazovým prvkem.
Režisér do toku vyprávění, často ironicky laděného a se
sklonem k happeningu, začleňuje svého druhu rodinné video,
když v obraze i průvodním komentáři zachycuje svou rodinu a
její reakce na dění v přilehlé blízkosti, zvláště na časté
autonehody na přilehlé křižovatce. Ostatně život v blízkosti
frekventované dopravní tepny je sotva snesitelný, rodina se
posléze stěhuje do poklidnějších míst a sám režisér se z
původního účastníka stává pouhým pozorovatelem. Připouští
dokonce určitou rezignaci, když v hnutí Auto*Mat, marně
požadujícím omezení automobilové dopravy, namísto
zakladatelské generace nezkušených nadšenců přicházejí
pragmatičtí profesionálové.
Zaznívají varovná slova, která varují před dalším rozšiřováním
dopravních tras pro auta: „Kdo seje silnice, sklízí auta.“
Dokládají, že každé rozšíření dopravní kapacity přitáhne jen
další masu aut, aniž cokoli vyřeší. Naznačují, že stavitelská
lobby odmítá připustit jakákoli omezení, protože by přišla o
miliardové zisky.
Rozptyl postřehů je široký: s použitím starých fotografií je
srovnáván stav města před stoletím a dnes, do vyprávění
vstupují počítačové simulace budoucích dopravních poměrů.
Všimneme si leckdy až poťouchle akcentovaných rozdílů
v jednání: zatímco úředník zodpovědný za dopravu odmítá
diskusi, politici se k omezení automobilismu verbálně hlásí...
Aniž by sliby hodlali plnit, jak snadno vytušíme.
Režisér s neskrývanou škodolibostí postihl mnohé demagogické
argumenty, třeba když představitel automobilky obhajuje
užívání aut: v opačném případě by klesl prodej a byla by
ohrožena pracovní místa, a tudíž sociální prosperita. K
nejpůsobivějším okamžikům ovšem patří rada organizátora
kteréhosi politického mítinku – doporučuje, aby si děti od
útlého věku zvykaly na znečištěné ovzduší, protože jen tak si
vypěstují odolnost...
Mareček upozorňuje na zhoršující se životní podmínky ve
velkoměstě, na bezradnost, co si počít s narůstajícím počtem
aut. Avšak bezvýhradná oslava cyklistů je sporná – město by
přece mělo patřit hlavně chodcům...
Jan Jaroš, filmový publicista
|
