|
František
Koukolík, neuropatolog
Dva omyly
Biologická definice altruismu říká, že to je chování zvyšující
něčí zdatnost na úkor altruisty, ten svým chováním vlastní
zdatnost snižuje. Biologickou zdatností se rozumí
pravděpodobnost přežití a pravděpodobnost, s níž jedinec má,
nebo nemá potomky. Proč se živá bytost chová altruisticky,
když to snižuje její biologickou zdatnost?
Altruismus má řadu podob. Altruista může pomáhat a zklidňovat
jedince, který něco potřebuje nebo je ve stresu, tomu se říká
cílený altruismus. Altruista se může altruisticky chovat
proto, aby získal nějaký druh prospěchu pro jiného jedince,
případně pro sebe, v prvním případě se tomu říká záměrně
altruistický altruismus, ve druhém záměrně sobecký altruismus.
Altruismus se může opírat o empatii neboli vciťování, která je
definována jako schopnost být citově ovlivněn emočním stavem
druhého člověka a takový citový stav sdílet. Cílený altruismus
může být podmíněn altruistickým impulzem, učením i záměrem
založeným na předpovědi výsledku.
Jaký je vztah cíleného altruismu a empatie neboli vciťování?
Empatie má několik úrovní. Základní společnou úrovní všech
empatických procesů je ovlivnění jednoho jedince,
„pozorovatele“, „příjemce signálu“, emočním stavem nebo mírou
nabuzení druhého jedince, jenž signály vysílá.
Jakmile se v pokojném ptačím hejnu zdvihne jediný pták,
protože dostane strach, zdvihne se celé hejno. Jakmile začne
ve skupině klidných novorozeňat jedno plakat, ostatní se
rozpláčou také. V tomto případě se mluví o emoční infekci.
Soudíme-li z chování zvířat, lze předpokládat cestu od
jednoduchých podob empatie k altruismu.
Chování, které lze považovat za cíleně altruistické, je od
antických dob popisováno u delfínů, v novější době u velryb,
slonů, šimpanzů a bonobů. Delfíni i velryby chrání poraněného
jedince. U primátů se na empatii soudí z podobnosti mimiky a
vokalizace u altruisty a jedince, jemuž pomáhá.
Šimpanzi neumí plavat. V hluboké vodě utonou. Přestože se
hluboké vody bojí, pokusil se šimpanzí samec zachránit mládě,
které spadlo do vody, a sám utonul. Lze tedy předpokládat, že
za cíleným altruismem jsou motivační pochody, které jsou
podobné u některých druhů zvířat a lidí a mají evoluční
kořeny. Krajně „nákladné“ altruistické chování, které lze
někdy pozorovat u sociálně žijících druhů – až k sebeobětování
– nelze dobře vysvětlit bez emoční motivace dané empatií.
Empatie dává přednost jedincům, které zvířata a lidé znají,
takže společně s příbuzenským výběrem (pomohu ti tím víc, čím
víc jsi mi biologicky příbuzný) a recipročním altruismem
(pomohl jsem ti, takže ty pomůžeš mně) je cílená proti
podrazákům známým z minulosti.
Co z toho plyne? Politici (nejen politici) mohou být naprosto
sobečtí, amorální a cyničtí a z toho důvodu úspěšní, máme-li
úspěchem na mysli získání, udržení nebo rozšíření moci. Stává
se, podobně jako u mafiánských bossů nebo válečných zločinců,
že v osobním a rodinném životě mohou být lidmi, kteří se
citově a sociálně neodlišují od normy. Problém je, že politika
je na rozdíl od politiků spíše non-morální, než amorální nebo
morální. Kromě toho má víc prvků dovednosti než kritického
myšlení, takže myslet si, že politika musí být nutně úspěšná
úměrně míře svého cynismu, může být drastická chyba.
Nazval bych ji omylem profesionálního cynismu. V lidech ani
v jejich skupinách se neskrývá výlučně amorální a cynické
získávání prospěchu. V tomto případě by byla politika daleko
snazší, lidé by totiž byli za všech okolností dobře
odhadnutelní.
olitika jako umění možného však musí počítat s tím, že lidé
jsou někdy empatičtí i altruističtí. Základní podmínkou
úspěšného altruismu je možnost tvrdě a rychle trestat
podrazáky a černé pasažéry. Lidský altruismus je podmíněný
altruismus. Jakmile není nebo se rozpadne možnost podrazáky,
parazity a černé pasažéry trestat, altruistické chování ze
skupiny mizí. Jenže: jakmile s empatií a altruismem politika a
politici nepočítají, dělají stejnou chybu, jako když s nimi
počítají příliš mnoho a za všech okolností. To je opak omylu
profesionálního cynismu. Nazval bych ho omylem profesionálního
altruismu. Jeho důsledky mohou být stejně destruktivní, jako
jsou důsledky omylu předchozího. |